Tobě se nelíbila? zeptala jsem se. Louisa? Víš co, byla hezká. Ale v noci se mi o ní nezdálo. Nick mi rozhodně nikdy neřekl, že by se mu o mně v noci zdálo, nebo že bych se mu nějak obzvlášť líbila. V rovině slovních vyjádření bylo „v noci se mi o ní nezdálo“, co se pamatuju, prvním výrokem, kterým dal najevo, že jsem pro něj něčím výjimečná. Vídáš se teď s někým? zeptal se. Otevřela jsem oči. Nedíval se na mě, zkoumal pampelišku, již svíral mezi palcem a ukazováčkem. Nedělal si legraci. Přitiskla jsem k sobě pevně nohy. No, vlastně jsem se s někým chvíli vídala, odvětila jsem. Ale obávám se, že to ukončil. Ohýbal stonek sem a tam a na tváři mu hrál zdráhavý úsměv. Fakt? zeptal se Nick. A co ho to napadlo? Víš, ani netuším. Podíval se na mě a dostala jsem strach, co z mého obličeje vyčte. Jsem moc rád, že tu jsi, řekl. Rád tě zase vidím. Zdvihla jsem obočí a odvrátila se. Sledovala jsem Bobbi, jak se ve stříbrné vodě potápí a vynořuje jako lachtan. A mrzí mě to, dodal. Mechanicky jsem se usmála a odpověděla: Že jsi zranil mý city? Nick vydechl, jako by zrovna na zem položil závaží. Uvolnil se, vnímala jsem, jak změnil pozici. Lehla jsem si na záda a stébla trávy se mi dotýkala ramen. Jo, pokud nějaký máš, prohlásil. Řekl jsi vůbec někdy v životě něco upřímnýho? Řekl jsem, že mě to mrzí, to bylo upřímný. Snažil jsem se ti říct, že tě opravdu rád znovu vidím. Co chceš? Můžu se před tebou plazit, ale myslel jsem si, že nejsi typ člověka, kterej by to ocenil.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262522