vracel sám z Growthu a jak kráčel kolem kaple. Jak zkoušel překonávat strach a jak se vysmíval Bohu.. Bylo to znamení mrtvé duše maminky? Nebo snad byla její smrt trestem za jeho přílišnou troufalost vůči transcendentním silám? Může Bob za smrt svojí mámy? „Ne!!“ zařval dlouze pod nátlakem vtíravých a uštěpačných myšlenek Bob. Podíval se znovu z okna na tmavé výjevy. Zamotala se mu hlava a pak se bezvládně složil na zem. Po nějaké době se probral a nemohl si vzpomenout, jak se octl na podlaze. Všude ho obklopovaly šedomodré přízraky, které v něm vzbuzovaly strach. Nyní již neměl sílu vzdorovat těm nadskutečným jevům - naopak slábl a nakonec podlehl nepopsatelnému kolotoči nevysvětlitelných myšlenek a pohybů, které ho trýznily a vháněly mu slzy do očí. Bob blouznil a nahlas se zpovídal, jako kdyby ho někdo vyslýchal.. Ne, to nemůže být pravda.. Já jsem to neudělal! Máma chodila do práce.. Ona.. ona sama si to způsobila. Já za to nemůžu! Rozumíte? Já za to nemůžu!! Nechte mě být! Nic jsem vám neudělal! Promiňte mi to! Už to.. nikdy.. Bob se při útěku před strachem a vidinami dostal až k hysterickému pláči. Připadal si tak slabý, že už ze sebe nemohl vydat ani hlásku. Věděl, že tady nemůže zůstat. Nashromáždil poslední zbytky své energie, vstal a u tíkal z domu směrem ke svým příbuzným. Cesta se mu zdála, přestože běžel ze všech sil, neuvěřitelně dlouhá. Z černých oblak se spustil vydatný déšť, doprovázený hromy a blesky; Bob se celý smočený vláčel v zimě ke konci své cesty po čtyřech, protože už nemohl, a když uviděl dřevěnou chajdu, ze které se valil dým, oblažil ho pocit bezpečí. Ve spěchu otevřel vrátka a 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262228