za zkoušku. Přečetla jsem jedno, které radilo otrávené zranění rozříznout, obalit rozmarýnem a kůrou z citronu a udělat něco, pro co pisatel použil pojem zadýchnout. Drak se na toto téma vyjádřil čtyřmi hustě psanými stránkami poznámek a přikreslil řádky, na něž zapsal téměř pět tuctů variací — tolik rozmarýnu, suchého či čerstvého, tolik citronu, s dření či bez ní; ocelový nůž, železný nůž, takové či onaké zaříkávání. Nezapsal, který pokus vyšel lépe a který hůř, ale když si s tím dal tolik práce, k něčemu to dobré být muselo. Já jsem teď potřebovala pouze něco, co by mu ulevilo natolik, aby byl schopen třeba jen několika málo slov, aby mě nějak nasměroval. Bleskurychle jsem seběhla do kuchyně a vyhledala velký svazek zavěšeného rozmarýnu a citron. Popadla jsem čistý loupací nůž a několik čerstvých utěrek a do hrnce jsem slila horkou vodu. Potom jsem zaváhala. Zrak mi padl na velký sekáček položený na kamenné krájecí desce. Kdybych nemohla udělat nic jiného, kdybych mu nedokázala dodat sílu, aby promluvil — nevěděla jsem, jestli bych to zvládla, jestli bych mu dokázala useknout ruku. Ale viděla jsem Jerzyho na posteli, jak se chechtal, hotový netvor, tak vzdálený tomu tichému, sklíčenému muži, který na mě vždycky v uličce zamával; viděla jsem Krystyninu propadlou tvář. Polkla jsem a sekáček uchopila. Oba nástroje jsem nabrousila a přitom zarputile na nic nemyslela, nakonec jsem všechno vynesla nahoru. Okno i dveře byly dokořán, ale i přesto se v mém malém pokoji začínal rozlévat odporný puch hniloby. Žaludek se mi z něj doslova zvedal děsem. Měla jsem za to, že nesnesu pohled na Draka zasaženého nákazou, všechny jeho ostře řezané rysy uhnilé, ostrý jazyk proměněný v cosi, co dokáže pouze výt a vrčet. Rychleji dýchal a měl přivřené oči. Byl příšerně bledý. Pod ruce jsem mu umístila utěrky a přivázala je kouskem provázku. Odloupala
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261979