„Před chvilkou nám poslali zavazadla sem.“ Sáhl do kapsy a vylovil z ní dva klíče od pokoje. „Takhle nás aspoň snadno seženou, kdyby na něco přišli.“ Elizabeth sáhla po telefonu a vytočila známé číslo. Ozval se neznámý hlas: „Ministerstvo spravedlnosti.“ „Tady je Elizabeth Waringová. Chtěla bych nechat vzkaz pro Rogera Padgetta.“ „Postarám se o to,“ odpověděl hlas. „Co mu mám vyřídit?“ „Chtěla bych všechny jeho zprávy z aerolinek za minulou noc a celý dnešní den, které poslal do terénního pracoviště FBI v Denveru. Informace, které jsem žádala předtím, ať mi prosím zavolá do hotelu Constellation.“ „To je také v Denveru?“ „Ano,“ přikývla Elizabeth. „Dám vám číslo.“ Pomalu diktovala číslo z ciferníku telefonu. Potom natáhla ruku a Hart jí podal jeden z klíčů. „Pokoj 256.“ „Mám to,“ oznámil hlas. „Přejete si ještě něco?“ „Ne,“ řekla Elizabeth. „Děkuji.“ Elizabeth seděla na posteli a cítila, jak jí mysl zaplavuje vyčerpání. Zmocňovalo se všech částí jejího mozku, jako když se voda řine do potápějící se lodě. Dělo se příliš věcí najednou, a ona už začínala ztrácet vůli udržet je oddělené. Všechno se jí začínalo plést dohromady a měla to jako v mlze. Už si nedokázala vzpomenout, jestli shromažďuje informace, které by měly vést nějakým určitým směrem, nebo prostě jen shromažďuje informace. Vším tím prostupoval dojem, že tu umírá nějak strašně moc lidí. Bylo na tom něco až neskutečného. Člověk věděl, že umírají, protože mu to někdo řekl do telefonu, ale než se dostal na místo, tak už tam ani nebylo tělo. Přinejlepším tam byl obrys křídou, jako ten na podlaze u jejích nohou. Diskrétní výkonný tým už všechno uklidil, takže tu nezůstal hmatatelný ani reálný pozůstatek násilného trestného činu, pouze otázka; vražda sama jen coby rozumový předpoklad;
100
řeznikuv učeň 304.indd 100
13.2.2019 10:02:26
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261850