„Takže? Takže co, plukovníku?“ šťouchla ho Barbora prs tem do ramene. „Takže jsem právě uvěřil, že tam to datový centrum je. Oficiální není, ani utajený, aspoň podle našich oficiálních záznamů.“ „Takže?“ „Takže je to, milá slečno, nějaká prasárna a mě to právě začalo zajímat.“ „Půjdete je zatknout?“ „Myslíte jako Bruce Willis v nějakým podělaným béčko vým filmu?“ „Třeba.“ „Proboha, přece nemám žádný důvod, natož pak důkaz, že se tam děje něco nelegálního. Vaše dohady, že tam tečou data z nemocnice a zase zpátky, co s tím chcete jako dělat?“ „Já nevím, vy jste polda,“ odvrátila odpovědnost Barbora, „já jsem jenom korunní svědek.“ Marek čučel na snímky z dronu a rovnal si v hlavě jedna a jedna. „V noci se tam podíváme,“ pravil zčistajasna. „Jako jak podíváme?“ vyděsila se Bára. „Prostě tam vlezu a zkusím zjistit, co tam je.“ „Jako polda?“ zkusila to Barbora. „Jako polda tam nemůžu. Musel bych mít důvod. Ale ten důvod budu mít jedině tehdy, když tam vlezu načerno.“ „Copak poldové můžou někam takhle načerno?“ Marek se na ni chvilku upřeně díval. „Báro, celej život bojuju s lidma, jako jste… jako jste byla vy. Myslíte, že legální cestou bych někdy něco vyšetřil? Zejména v oblasti týhle podělaný kyberbezpečnosti?“ Barbora se na něj dívala zkoumavě. „Prostě někdy musíte udělat prasárnu, abyste se dostala k důkazům. Teda spíš abyste se dostala k reálné možnosti, jak ty důkazy následně opatřit legálně.“
[ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261823