ani jednou neusmál, takže to, jak se teď díval, nebylo žádné překvapení. Ale Roy Bland patřil k Smileyho objevům, takový dobrosrdečný impulzivní chlapík, zrzavý a mohutný, intelektuálský primitiv, jehož představa o příjemně stráveném večeru byla rozebírat Wittgensteinovu filozofii nad pivem v nějaké hospůdce kolem Kentish Town. Deset let vystupoval jako komunistický pisálek a pohyboval se v akademických kruzích východní Evropy. Teď ho stejně jako Guillama z aktivní služby stáhli, což mezi nimi vytvářelo jakési pouto. Obvykle se zubil od ucha k uchu, plácl člověka po rameni a ovanul ho pachem včerejšího piva; dnes ale ne. „Žádný vtip, kamaráde,“ prohlásil Roy a opožděně ze sebe vymáčkl úsměv. „Jen mě překvapuje, že tě vidím, to je všechno. Tohle patro míváme obvykle sami pro sebe.“ „Bill je tady,“ hlásil Lauder, spokojený, že se jeho předpověď tak rychle potvrdila. Když Haydon vstoupil do pruhu světla, Guillam si všiml podivné barvy jeho tváří. Vypadalo to, jako kdyby se vysoko na lícních kostech nabarvil tvářenkou, ale byly to tmavé, popraskané žilky. Nervóznímu Guillamovi trochu připomínal Doriana Graye. Schůzka s Lauderem Stricklandem trvala hodinu a dvacet minut, tak dlouho se mu to dařilo natahovat, a celou tu dobu se v duchu vracel k Blandovi a Esterhasemu a uvažoval, co je sakra tak žere. „No, teď bych asi měl zajít za Dolphinovou a probrat to ještě s ní, co?“ řekl nakonec. „Známe to, co vždycky nadělá kvůli švýcarským bankám.“ Hospodyňky sídlily o dvoje dveře dál než bankovní. „Tohle si tu nechám,“ dodal a hodil svou propustku na Lauderův stůl. Kancelář Diany Dolphinové byla cítit čerstvým deodorantem; kabelka na řetízku ležela na sejfu vedle výtisku Financial Times. Byla z těch místních vždy upravených nevěst, s kterými se nikdy nikdo neožení. Ano, odpověděl unaveně, papíry k operaci jsou už
102
02care_JEDEN MUSI Z KOLA VEN392.indd 102
17.6.2019 11:22:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261685