Jak je moţné, ţe vypadá, jak vypadá, pokud ho moje láska nezměnila? A co se vlastně ve skleněné pohádkové věţi dělo? Kouzla neexistují, pohádky jsou pohádky. Na Zeměkouli proţíváme realitu. Hlavou mi běţelo, jaký by byl problém ho kaţdý den maskovat, aby vypadal jako Jabba Hut. A důvod celé podivnosti? Zatmělo se mi. Fotky na facebooku? Uţijte si sex s mimozemšťanem? Kamery tady máme všude? „Řekni něco, prosím,“ zašeptal. „Vypadni!“ Tohle asi slyšet nechtěl. Zarazil se, ale nevstal. „Kristýno, proboha, mezi námi se přece nic nemění. Před chvílí by sis mě byla vzala za manţela. Já vím, ţe jsem se zachoval jako kretén, neumíš si představit, jak moc mě to mrzí. Ale miluju tě. A ty miluješ mě. Byla jsi se mnou tak šťastná. Dám ti čas, aby sis všechno srovnala. Jenom mi, prosím, odpusť.“ Krabičku s náhrdelníkem mi vtiskl do ochromených dlaní. Ten dotyk mě vzpamatoval. Ucukla jsem, jako kdybych se spálila. „Nesahej na mě! Odejdi. Sbal si svoje věci a zmiz z mého ţivota!“ Nekřičela jsem. Neplakala. Vyslovovala jsem velmi zřetelně a klidně. Neposlechl. Očividně nesouhlasil. Jenţe mně nepřipadalo, ţe bych byla nějak třeskutě paranoidní. Tahle situace neměla s normálem společné ani základní Newtonovy fyzikální zákony. A já jsem nejvíc ze všeho zatouţila po normálnosti. „Kristýno, já tě miluju!“ zabojoval znovu. Zavrtěla jsem hlavou. „Láska neexistuje. Zaměňuje se za ni soubor různých pocitů od hormony řízené touhy po rozmnoţení aţ po chladný kalkul, ale láska jako taková je nesmysl.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261658