„Při posledních velkých náletech brzy na jaře ve městě být nemohl,“ pokračovala a zasmála se nad něčím, co ji zřejmě nerozveselilo poprvé. „Pak jsme si dělali legraci z toho, jak zřídka ještě docházelo k poplachům, když už tu byl.“ Ve vedlejší místnosti teď její muž zřetelně vyslovil její jméno a několikrát je opakoval, jako by se snažil najít vhodný tón, až jeho těžké oddychování opět proniklo do ticha jako do tenounké vrstvy ledu, ale Kateřina se tím nenechala vyrušovat. „Bezpochyby si pak války užil ještě dost a dost,“ řekla, když už konečně nebylo nic slyšet. „Byl u úklidové a demoliční čety, a už jen to mu mohlo otevřít oči.“ Znala jsem ty obrazy celých ulic s domy proměněnými v hromady rozvalin, domy, které už ani nebyly v těch haldách sutin rozpoznatelné, o něco dál budovy, jimž scházely střechy a jejichž prázdná okna poskytovala výhled do kousku nebe, stržené zdi a za nimi kukátková jeviště místností, kde se jakýsi scénický výjev zastavil uprostřed rozházených rekvizit, kam padl zrak, vratká, nakloněná seskupení čehosi v pošetilé rovnováze, jako by se proti sobě všechny cihly posunuly a stačil malý vánek, aby se všechno sesypalo, a já nevím, proč jsem měla problém představit si jednu nepatrnou postavu s lopatou a krumpáčem v ruce, jak bloudí s ostatními kolem, jako by byli široko daleko jedinými přeživšími. Zpětně to zní jako dobrá anekdota, a možná to byla jen bezstarostnost, snad doopravdy to, čemu se říká hrdinství, možná ale prostě jenom nerozvážnost, jestli byla pravda, že se jednou nechal vyprovokovat a z uzavřené zóny v Hyde Parku, kde ležela nevybuchlá bomba, donesl míč, který tam zakopla parta výrostků, ale nemůžu w
102
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261544