Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I (Ukázka, strana 99)

13

Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I

Obr. 13.7 Chirurgické háky ■■ kombinovaná oboustranná sonda – na jednom konci olivka a na druhém dlátko nebo lžička ■■ pátradlo žlábkové Chirurgické háky Slouží k rozevírání ran a k odsouvání tkáně při operacích (obr. 13.7).

Jehelec Slouží k zachycení a provlečení jehly s šicím materiálem sešívanou tkání.

Chirurgické jehly Jsou určeny k chirurgickému šití a podvazování. Jehla musí být pevná, pružná, hladká, sterilní. Jsou vyráběny v různých velikostech a tvarech. Šicí materiály Rozdělujeme je na vstřebatelné a nevstřebatelné. Konkrétní druh a velikost volí chirurg podle stavu tkáně, vzhledem k technice šití a druhu jehly. Na uzávěry ran mohou být použity i jiné materiály, např. kovové spojky, náplasťové stehy.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261534

Neinvazivní monitorování fyziologických funkcí

14

14 Neinvazivní monitorování fyziologických funkcí Eva Veverková Základní fyziologické parametry ■■ vědomí ■■ tep ■■ dech ■■ krevní tlak ■■ tělesná teplota Jejich hodnoty vypovídají o celkovém stavu nemocného. Monitorování se provádí při příjmu pacienta a dále podle stavu pacienta několikrát denně, ale vždy před, během a po: ■■ operačních, invazivních, diagnostických a léčebných výkonech ■■ aplikaci krve a krevních přípravků ■■ sesterských intervencích, které mohou mít vliv na změny fyziologických funkcí ■■ podání léků s účinky na fyziologické funkce ■■ hodnocení pacientů v domácí péči ■■ na JIP a ARO je monitorování fyziologických funkcí prováděno kontinuálně 24 h denně Přístrojové monitorování – kontrola stavu pacienta za pomoci kontinuálně měřící, zobrazovací a laboratorní techniky.

Klinické (fyzické) monitorování – kontrola stavu pacienta bez užití měřicí techniky, tzn. pouze vlastními smysly: ■■ aspekce – pohled ■■ palpace – pohmat ■■ perkuse – poklep ■■ auskultace – poslech Cíle monitorování ■■ posouzení stavu fyziologických funkcí a včasné odhalení život ohrožujících stavů ■■ umožnění medicínských postupů, které mohou vést k ovlivnění fyziologických funkcí ■■ posouzení průběhu onemocnění ■■ posouzení účinnosti léčby + odhalení nežádoucích účinků léčby ■■ posouzení funkce přístrojů sloužících k podpoře fyziologických funkcí Rizika ■■ nepřesná měření nebo chyby při sledování, artefakty v průběhu měření ■■ chyby přístroje, chybný postup, špatné vyhodnocení ■■ zátěž a nepohodlí pro nemocné ■■ zvýšení nákladů (na technologii, personál, opravy, záznam a úschovu dat) ■■ větší soustředění na monitory než na pacienta ■■ komplikace spojené se zavedením nebo přítomností monitorovacího systému 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261534

14

Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I

14.1 Vědomí Lidské vědomí je stav vnímání a uvědomování si sebe sama i okolí. Při normálním stavu vědomí je člověk schopen správně zpracovávat informace, a být tak orientován v čase, o své osobě, správně hodnotit situaci a vyznat se v ní.

Vigilita neboli bdělost podmiňuje lidskou dimenzi vědomí. Člověk je schopen adekvátně reagovat na změny vnějšího prostředí.

Lucidita neboli jasnost vědomí určuje obsah a kvalitu bdělého stavu.

Poruchy vědomí Kvalitativní poruchy vědomí Změna obsahu vědomí. Bdělost je zachována, ale kvalita vědomí je zhoršena. Do této kategorie můžeme zařadit psychomotorický neklid, zmatenost, dezorientaci, agitovanost až delirium. K odhalení změny vědomí klademe srozumitelné otázky (Víte, kde jste? Co je dnes za den?). Sledujeme přiléhavost odpovědí, zda a za jak dlouho pacient odpovídá. Člověk je orientovaný osobou – místem – časem. U kriticky nemocných mohou být tyto poruchy prvními projevy např. hypoxie nebo septického stavu.

■■ obnubilace – mrákotný stav, neuvědomování si činnosti – začíná i končí náhle, následuje amnézie ■■ amence – úzkost, bezradnost, zapomnětlivost ■■ obluzené vědomí – amentně delirantní stav (akutní stav zmatenosti); u horečnatých stavů, mozkové aterosklerózy, intoxikací, abstinence; přechodná porucha ve vnímání a v interpretaci informací o okolí‚ vlastní osobě, nemocný nemá smysl pro realitu ani logiku ■■ delirium – vyskytuje se u 10–20 % hospitalizovaných pacientů; rizikovou skupinou jsou pacienti vyššího věku (nad 65 let), polymorbidní, s psychiatrickými nemocemi, drogově závislí a závislí na alkoholu; spouštěcím mechanismem potom bývají extracerebrální (hypoxie, metabolická onemocnění aj.) nebo cerebrální (strukturální léze mozku) vlivy; klinické projevy zahrnují dezorientaci (místem, časem i osobou), poruchy myšlení a kognitivních funkcí (iluze, halucinace, bludy), poruchy chování; mnoho těchto nemocných má utkvělou představu, že je chce zdravotnický personál zabít; psychomotorická aktivita bývá výrazně zvýšená zejména u osob mladšího věku; jsou nebezpeční sobě i okolí; vhodné je psychiatrické konzilium; psychiatr poté doporučí medikaci na zvládnutí abstinenčního syndromu ■■ delirium tremens – abstinenční syndrom doprovázený třesem, zvýšením TT a silným pocením; neléčený vede k dehydrataci, přehřátí a vyčerpání organismu; může končit smrtí pacienta Kvantitativní poruchy vědomí ■■ somnolence – stav zvýšené ospalosti, nemocného lze probudit dotykem k plnému vědomí ■■ sopor – reakce až na bolest, hlubší porucha vědomí, při níž lze nemocného probrat jen silnějšími, zvláště bolestivými podněty; kontakt se navazuje obtížně a někdy není možné jej navázat vůbec; dezorientace časem i místem, na otázky odpovídá s dlouhou latencí, nepřiléhavě nebo vůbec 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261534