vou hřívou. Vybavila se jí Sametina tvář a ta vidina ji na okamžik pohltila. Rychle potřásla hlavou a zapudila ji. „Hezké odpoledne, co si přeješ?“ „Posílá mě statkář Koran pro šaty.“ „Och, jistě!“ rozzářila se dívka ještě víc, zmizela a nechala tam Nalu stát jako plevel v poli. Za minutku byla ovšem zpátky a podávala jí úhledně zabalený balíček. „Tady to je. Věříme, že bude pán na výsost spokojen! Mistr Tal si dal opravdu záležet. Ach ano, tvůj pán bude na výsost spokojen!“ Nale bylo úplně jedno, zda bude Koran spokojen nebo ne, předala dívce váček s penězi a chystala se odejít. Jenže dívka se očividně chtěla vybavovat. „Ani jsem se ti nepředstavila,“ uchichtla se. „Jmenuji se Relis, a ty?“ „Nala.“ „Pěkné. Promiň mi, že tak žvaním, ale vlastně jsem čekala Meju. Je v pořádku?“ „Šafářka pověřila mě.“ „Ach, tak ji ode mě pozdravuj. A myslíš, že by ses jí mohla zeptat, zda by mi opět nepřinesla ten výborný čaj? Tentokrát jí ale zaplatím, kdepak copak! Je tak hodná, taková dobrá duše, viď? Jste přítelkyně?“ Nala se zamračila. Začínala se v tom jejím žvatlání ztrácet. „Hm,“ uculila se Relis. „Ty toho asi moc nenamluvíš, co? Ale máš senzační vlasy! Panejo, dočista jako sníh!“ Mimoděk si přejela rukou po vlastních kadeřích a znovu se usmála. „Och! Už jsi slyšela, co se povídá?“ naklonila se k ní, oči vykulené, jak se jí chystala svěřit cosi neskutečně Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261355
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.