98
j
.
d
.
r o b b
•
z e m ř e š
v
da l š í
k a p i t o l e
kvůli té ubohé dívce. Pojďte dál a posaďte se. Máme zatopeno v krbu. Už aby přišlo jaro.“ Provedla je širokou vstupní halou, kde prosklený stůl zdobila váza s vonnými liliemi, na stěně viselo velké oválné zrcadlo a vedle stály pěkné, holčičí židle, do prostorného obýváku, kde v krbu z tmavě šedivých cihel mezi vysokými bílými skříněmi praskal oheň. Na polici nad krbem stály další květiny, svíčky a velký obraz tulipánů, aspoň podle Evina odhadu. Krajkové záclony v oknech propouštěly zimní světlo v jemných vzorech. Opěradla pohovek obrácených proti sobě zdobily umělecky naaranžované přehozy a polštáře, které se, jak opět odhadovala Eva, ženám prostě líbily. „Odnesu vám kabáty a vy si tu udělejte pohodlí, než dojdu pro Blaine.“ „Díky. Rády bychom si promluvily i s vámi, paní DeLanová.“ „Audrey, prosím. A přiznám se, že mě vzrušuje představa, jak mě budou vyslýchat Dallasová s Peabodyovou. Vím, že je to hrozná situace, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Dojdu pro Blaine.“ Odnesla kabáty a zmizela. „Tohle je opravdu pěkný dům,“ poznamenala Peabodyová a obcházela místnost. „A obývák se mi taky moc líbí. Je takový holčičí, ale útulně holčičí.“ Posadila se do jednoho křesla a zavrtěla pozadím. „Hodně útulný a moc pěkně to tu voní.“ Eva se rozhlédla po fotografiích na skříňkách. Rodinné generační momentky. Snímky nemluvňat, malých holčiček, mladých dívek, matek a dcer – tu a tam s nějakými muži. Jedna fotka Audrey, Blaine a dvou teenagerek – Heather a Piper, jak si Eva vzpomněla. Fotky, knihy a spousty pěkných zbytečnůstek. Otočila se, když uslyšela kroky. DeLanová se od dopolední návštěvy ústředí převlékla – teď měla na sobě pytlovité šedé kalhoty, modrý svetr ke kyčlím s klokaní kapsou a domácí boty navržené tak, aby v nich bylo člověku teplo na nohy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260847