Každej jsme ňákej (Ukázka, strana 99)

Christmas, místo koled zpívají Jingle bells, jingle bells!

Oh, what fun it is to ride in a one horse open sleigh a k štědrovečerní večeři mají místo kapra pečeného kroca­ na a puding.

Nemám nic proti Klausovi a komu chutná puding, ať si ho uvaří.

Je to snadné.

Do ušlehaných vajec dejte hovězí lůj, zkaramelizova­ ný cukr, citronovou šťávu, kandované ovoce, muškátový oříšek, strouhanku, mouku, brandy a mléko. Zamíchejte a vařte v páře. Dobrou chuť!

Jo, české Vánoce jsou české vánoce!

*** Přišel čas vánočních kaprů.

Už nám tu chyběl jako sůl.

Přišel čas vánočních kaprů a prohýbá se jimi stůl.

Vladimír Dvořák

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260840

NAVAL PRACHY! Na náš pracák přišel jeden, že chce jako pracovat, nesehnal prý žádnou práci, tak mu máme něco dát.

Nabídli jsme zedničinu. „To je práce pro vrahy!“ Stavět se mu nelíbilo a tak odjel do Prahy.

Slyšel, že prý v parlamentu jsou šikovná koryta a v kantýně za pár šupů dá se najíst dosyta.

Jak však zjistil, v parlamentě je to jako na venku, dostaneš se ke korytu jenom když máš tlačenku.

Původně jsem pracovala v bance a jednou tam přišel mladík s pistolkou a punčochou na hlavě a podstrčil mi do okénka lístek se vzkazem: „Naval prachi nebo uvydíš!“ a tak jsem mu je dala.

Od té doby jsem se bála a na radu manžela a dospí­ vajících dětí jsem změnila místo. Teď sedím na pracáku, správně bych měla říct na pracovním úřadě, na stole počí­ tač a za okénkem zamaštěný chlap.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260840

Tady je kolotoč od samého rána. Přicházejí staří, mladí, muži, ženy, pokorní, slušní s pláčem na krajíčku, nervózní se sprostými slovy na jazyku. Lidé, kteří by rádi pracovali i ti, kterým práce nevoní a dělají všechno proto, aby pra­ covat nemuseli.

Bylo mi líto mladé ženy, která mi vyprávěla, že mají dvě děti a manžela nedávno propustili z práce. Splácejí hypotéku a nebýt rodičů, museli by jít pod most.

Včera na mne křičel starší muž, jaký je tady bordel, že má pět let do důchodu a v tomhle věku ho nikdo neza­ městná. Jako bych za to mohla já. Nabídla jsem mu prá­ ci nočního hlídače, chvíli uvažoval a přestože je inženýr, práci vzal.

Zarostlý mladík, aniž by pozdravil, zahlásil, že pod dva­cet litrů nejde, blondýnka bez vyučení se dožadovala práce v oboru, muž středních let mě upozornil, že bych se měla víc snažit a nebýt jeho, tak tady v té teplé kanceláři taky nemusím sedět. Nabídla jsem mu rekvalifikaci a on na to, jestli jsem normální. Upozornila jsem ho na mož­ nost dojíždění za prací nebo změnu bydliště. To ho tak rozžhavilo, že po mě hodil zapalovač a křičel, že si na mne půjde stěžovat. Odběhla jsem do sousední kanceláře, sva­ lila se na židli a pro pláč jsem nemohla promluvit. Druhý den, to byl pátek, byl celkem v pohodě.

Těsně před skončením pracovní doby jsem přemýšlela, co musím koupit v supermarketu a co budu vařit, abych nakrmila tu svou věčně hladovou chasu. Zastavila jsem se u zrcadla, lehce pohladila rty rtěnkou a přičísla vlasy, když tu se k okénku přiklátila z ničeho nic postava s ka­ pucou, pistolkou a vyhublou tváří. Podstrčil mi lístek se vzkazem: „Naval prachi nebo uvy…“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260840