jsem byla nějakou dobu máma na plný úvazek.“ Vrátila se zpátky. „John zakládal firmu, tak jsem chvíli vydělávala. Když ji rozbíhal.“ Steve přikývl. „Zní jako docela podnikavej člověk, tvůj manžel. Rád bych ho poznal.“ „Super.“ Usmála se, věděla ovšem, že to nikdy nedovolí. „Můžeme někdy něco společně podniknout.“ Postavila květiny na pult. „Jsou nádherné. Děkuju.“ Pokrčil rameny. „Rádo se stalo. Nemám nikoho, komu bych je kupoval.“ „Ne?“ Netušila, proč se jí zrychlil tep. „S mojí holkou jsme se před časem rozešli. Chtěla cestovat. Měl jsem toho dost. Já chtěl zůstat tady a zapustit kořeny. Chápeš?“ „Jasně.“ Pustila se do přivazování silonu na zadní stranu zarámovaného tisku Jezerní oblasti. „A narazil jsem na tebe – to bylo neskutečný. Osud. Docela určitě.“ „Jo.“ Bylo to dost šílené. „Vůbec ses nezměnila, víš to?“ Opřel se o loket a naklonil se dopředu. „Připadám si, jako by mi zas bylo šestnáct.“ Jejich pohledy se setkaly a Abi nedokázala odtrhnout oči, potom se rozcinkal zvonek a dovnitř vplula vysoká postava zahalená do tlusté šedivé mikiny s kapucí. „Sebe!“ Její syn si měřil pohledem Steva. Steve si měřil pohledem Seba. Kristepane. „Sebe, tohle je můj starý kamarád Steve. Zastavil se, aby…“ Ne. O kytkách se zmiňovat nebude. „Aby se podíval na ty nové tisky Scotta Naismithe.“ „Aha.“ Seb si mnul nos. „Jasně.“ „Myslím, že už půjdu.“ Steve slezl ze stoličky. „Díky, že jsi mi ukázala ty tisky. Doufám, že se zase brzo uvidíme.“ „Taky doufám.“ Usmála se a zvedla ruku. Steve se na ni za Sebovými zády dlouze usmál a pak se vytratil ven. Přepadl ji pocit zklamání. Ztráty. Seb shodil batoh na podlahu a sedl si k pultu. Nakoukl do knížky z knihovny, kterou Abi četla, než přišel Steve. „Co je to, mami?“ „Nic důležitého.“ Odstrčila ji stranou a obešla pult. „No tak. Dovol mámě, ať tě obejme.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260817