Konečně našla Sammy, která ji mezitím hledala na druhém konci místnosti. „Tady jsi!“ Sammyin obličej se rozzářil jako vycházející slunce. „Měla jsem starost, jestli se ti něco nestalo. Věděla jsi, že jeden z hostů zkolaboval?“ Rachael jí musela podat stručnou zprávu o tom, čeho byla bez děčně svědkem. Důsledně se držela faktů a vynechala popis svých nejhlubších citových reakcí a všechno o svém setkání s Yvonne, v zoufalé naději, že když zachová přísné mlčení, pravda o tom, že Matthewa pořád miluje, se vytratí a nikdy nevyjde najevo. Ale Sammy jí to nedopřála. „No, a jak se teď cejtíš?“ Rachael si schovala obličej v dlaních. „Já nevím, jestli to přece jenom nebyl blbej nápad sem jezdit, Sam.“ V tom okamžiku vstoupila z chodby do foyer trojice mužů v drahých oblecích a s doutníky v rukou. Jednoho Rachael neznala, ale ti druzí dva byli Peter a Matthew. Peter je uviděl jako první, zvedl ruku a zamával jim na pozdrav. Sammy popadla Rachael za ruku. „Tak fajn, co kdybysme to pro dnešek odpískaly?“ Rachael nepotřebovala pobízet dvakrát. Navzdory zimě svižně cupitala po kamenném chodníku podél břehu a nahoru po dlouhé nerovné rampě v naději, že je to správná cesta k Maison Lutetia. „Zpomal trochu, Rachael,“ hekala za ní Sammy. „Ještě si zvrtneš kotník.“ Rachael ji zdráhavě poslechla a zvolnila tempo. Na konci rampy narazily na ochranku střežící vstup. Najatý strážce nedal na jejich protesty a odmítl jim dovolit projít. Rachael, připravená prorazit si cestu třeba násilím, kdyby to bylo nutné, se nechala obměkčit až ve chvíli, kdy je strážný klidně požádal, aby chvilku počkaly, a začal něco potichu říkat do svého náramku na zápěstí. Za dvě minuty přijelo auto a odvezlo je do hotelu. Cestou zpátky Rachael dokázala myslet jenom na to, kolik podobných akcí je ten víkend ještě čeká. Rychle proběhla vestibulem hotelu a než vystoupala nahoru po schodišti, tenké modré šaty měla úplně propocené, její pečlivý účes se proměnil v rozcuchanou změť nepravidelných kučeravých pramínků a bolerko měla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260816
shrnuté na stranu a pomačkané jako obrovský dětský bryndák. Netrpělivě za něj škubla a ve spěchu přetrhla několik stehů kolem přezky. „Ok, evidentně nejsi zrovna v pohodě. Co se tam vlastně stalo?“ uhodila na ni Sammy, jakmile se za nimi zavřely dveře Rachaelina pokoje. Rachael si přitiskla prsty na tváře. Připadalo jí, jako kdyby se v tom dotyku potkal oheň s ledem. „Co ti to proboha řekl?“ „Nic,“ odpověděla Rachael. Nedokázala slovy vypovědět, jak ji rozhovor s Matthewem zasáhl. „Neříkal nic. Ale i tak to bylo…“ „Jako když jsi s ním mluvila naposledy?“ „Jo. A kromě toho, on to má evidentně naprosto vyřešený. Má nádhernou snoubenku, před sebou skvělou kariéru a vůbec dokonalej život a já si připadám jako…“ Rachael mávla rukou a pak bezradně spustila paže k bokům. Veškeré zbytky energie z ní definitivně vyprchaly. Ochable sklesla na postel. Její hlas se ztišil do sotva slyšitelného šepotu. „Já jsem pořád jenom holka z farmy, co v životě nikde nebyla, nic nezažila a pořád ještě se nedokázala dostat z rozchodu s chlapem, kterej ji opustil už před bůhvíkolika lety. To je výborný.“ „No, v těchle šatech tak zrovna nevypadáš,“ podotkla Sammy. „Všichni o nich mluvili.“ „Fakt?“ „No jasně,“ potvrdila Sammy. „Rachael, ty si asi ani neuvědomuješ, jak úžasně v těch šatech vypadáš. Nebylo to spíš tak, že prostě jenom nevěděl, co ti má říct?“ Rachael zavrtěla hlavou. „Ne, dal mi dost jednoznačně najevo, že mu na mně ani za mák nezáleží. Dokonce o mně řekl Bonnie.“ Sammy si odmítavě odfrkla. „Takže tam jsi celou tu dobu byla? Já jsem tě hledala.“ „Eh, ne. Byla jsem chvíli venku. Povídala jsem si s Bonniinou babičkou.“ „S Yvette de Richelieu?“ vyvalila oči Sammy. Když se Rachael zatvářila překvapeně, vysvětlila jí: „Mluvila o ní Beverley. Jednu chvíli jsem se s ní ocitla ve stejný skupince. Musela si dopředu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260816
nastudovat rodokmen celý jejich rodiny. Yvette je známá módní ikona, která kdysi začínala jako modelka, byla múzou různejch slavnejch návrhářů a pak se sama stala návrhářkou. Dneska už pracuje ponejvíc v ústraní. Měla by uvádět dlouho očekávanou novou kolekci, ale už se to prej chystá hodně dlouho a nikdo už nevěří, že k tomu opravdu dojde. Yvette je podle všeho vyhlášená svou nedůtklivostí a ze zásady nedává rozhovory. No, ale pak se u nás objevil Bernie a Bev zmlkla, znáš to přece, jak ho okázale přehlíží a dává mu najevo bezmezný opovržení, kdykoliv k tomu má příležitost. A chceš slyšet něco fakt legračního?“ „A co?“ zeptala se Rachael. „Já jsem je tam nechala spolu. Peterovi rodiče odešli, právě když k nám Bernie dorazil, a já jsem se šla podívat po tobě. Když jsem odcházela, fotograf si je zrovna aranžoval na skupinovej snímeček a Bev se ze všech sil snažila naladit co možná nejpřívětivější výraz.“ Rachael se pokusila usmát, ale celé tělo ji bolelo, jako kdyby bylo uprostřed žní a ona se od rána do večera nezastavila. Na obou patách jí naskočily puchýře, lýtka ji pálila, šaty měla celé pomačkané. „Sam, já vím, že jsem říkala, že cesta sem mi pomůže pohnout se v životě někam dál, ale teď mám pocit, že to tím bude jenom horší.“ „To neříkej,“ oponovala Sammy. „Tohle byl jenom začátek, neboj.“ Rachael pomalu zavrtěla hlavou. Bála se Sammy přiznat, jak si pořád ještě bez matky připadá ztracená, jak moc jí chybí slyšet její hlas. Myslela na matčin strom, jak tam daleko doma osaměle stojí na vrcholku vyvýšeniny nad nedozírnými poli jejich farmy. Teď je tam u nich dopoledne, na pole a na hladinu řeky svítí slunce. Rachael se najednou cítila od toho všeho hrozně daleko, uvězněná v těsných šatech a v luxusním pokoji, který by si místo ní spíš zasloužil někdo jiný. Tohle všechno byla jenom přetvářka, vedená zoufalou nadějí, že jí to pomůže posunout se v životě na novou, smysluplnou cestu. Ale místo povzbuzení cítila jenom úzkost a obavy. Toužila zase vidět důvěrně známá pole, cítit vůni slámy a gardénií, dokonce i zápach dieselových motorů zemědělských strojů. Potřebovala se chytit něčeho bezpečného. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260816