98
Simona Ahrnstedtová
„A co děláte za práci?“ zeptala se Ambra po chvilce mlčení. Tom se pokusil posunout nohy, ale pohyb způsobil, že Ambra strnula ještě víc. Mattias se doširoka usmál, jako by nikdy neměl ani jediné tajemství. „Já? Nic zvláštního. Jsem tak trochu konzultant. Ve vzdělávání.“ Typická, standardní odpověď těch, kteří se zabývají tajnými věcmi. Vágní sdělení, která jsou natolik nezajímavá, že nikdy nevyvolají doplňující otázky. Tom obvykle říkává, že se zabývá údržbou kabelů. Většina lidí začne okamžitě zívat. Až na jeden případ. Bylo to na grilovacím večírku u Ellinořiných rodičů, když se jeden ze sousedů rozzářil a chtěl celý večer diskutovat o výhodách rozličných materiálů podzemních kabelů. Tomovi trvalo několik perných minut, než se z konverzace vymotal. „V jaké oblasti?“ sondovala Ambra. Tom se zadíval do piva a málem se usmál. Možná je jen zdvořilá. Možná něco zjistila. Dobře Mattiasovi tak. Ať se trochu zapotí. „Jedná se hlavně o nudnou byrokracii,“ pokrčil Mattias nenuceně rameny. „Hmm,“ protáhla Ambra skepticky. Když zvedla skleničku, dotkli se s Tomem navzájem stehny. Měla příjemná stehna, měkká a teplá. Mattias zvedl skleničku. „Jdu k baru,“ oznámil. U stolu se udělalo o něco víc místa a Ambra se rychle posunula dál. Tom poslouchal konverzaci ostatních. Po chvíli se zvedl Tareq a taky se vytratil. Ambra ťukala do stolu prsty v rytmu hudby. Tomovi neřekla ani slovo. Jeden ze zbývajících mladých mužů vstal a odešel s jiným mužem. Někdo začal zpívat další úděsnou karaoke verzi jedné známé písničky. Hluk ještě zesílil, pokud to vůbec bylo možné. Najednou u stolu zůstali jen Tom s Ambrou. Napila se piva, odložila skleničku s malým bouchnutím a se zarputilým výrazem se rozhlížela kolem. „Neměl jsem v úmyslu všechny vypudit,“ podotkl Tom, ale žert nepadl na úrodnou půdu. Křečovité mlčení bez očního kontaktu. „Je mi líto, že vám zrušili ten let,“ pronesl po chvíli, která se zdála nekonečně dlouhá. „Hm, dík.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260615