98
j a r o s l ava č e r n á
•
n epla k e j, v r át í m se pro t ebe
„Vždyť jí loni, nebo letos, bylo osmnáct!“ vyjelo z Dany. „Bylo, ale už se chci přestat trápit. Jmenují se obě jinak, úředně není moje dcera a my budeme potřebovat hodně peněz, protože jsem vymyslel moderní a super vybavený domeček.“ „Ty chceš použít i její peníze?“ musela se zeptat Dana. „Jasně, proč je sušit na účtu. Všechno investujeme do hrubé stavby a pak si vezmeme úvěr na dokončení. Domek bude i s pozemkem mít cenu skoro čtyři miliony!“ „Tolik?“ žasla Dana. „Jo, protože to bude superdům se studnou, bazénem, kolektory, nízkoenergetický a vybavený tím nejlepším zařízením. Oba si to zasloužíme,“ vypočítával nadšeně Václav. „Ale hodně se zadlužíme, možná…“ „Neboj se, Danuško. Dávno jsem se srovnal s tím, že my dva jsme si souzení a že s tebou chci strávit zbytek života. Rozumíme si, doplňujeme se. Máme společnou práci a ta nás naplňuje. A dobře víš, že cukrárna vydělává. Takže když budeme oba zdraví, hypotéka na dva miliony nebude přece žádný problém. Do důchodu ji splatíme a pak už si budeme jen užívat. Věř mi.“ Vašek po dlouhé době chytil Danu za ruce a přitáhl si ji co nejblíže k obličeji. Hleděl jí pevně do očí. „Období tornád je za námi, teď už bude všechno dobré.“ Po roce, srpen 2010 Václav budík nepotřeboval, byl vzhůru od pěti a ani se dál nesnažil spát. Potichu vstal a hned po sprše začal mechanicky připravovat snídani. Těšil se, že na zahradu dorazí ještě před stavební četou firmy, kterou si najali na stavbu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260613