Pití je pořád stejně temná zimní noc plná smogový mlhy a prudký světla hospody a okna s odlesky obrazovek, to teplo domova, kam tě nikdo nezve. Stejně mě neměli rádi. Je pátek a jsem sám, sám, bez kamarádů, bez holky, s málo penězi. Ale co dělat do neděle. Ve dveřích hospody se najednou objevili Lojza, Jindra a Verunka! Byla to moje nejhezčí noc v Brně. S Lojzou jsme usoudili k ránu u mě v domě, že by to bylo dokonalý, kdybychom byli jeden člověk, jak se doplňujeme. Nakonec jsme se sichrhajzkou píchli do prstů, každý, a spojili naši krev. Pokrevní bratři v Líšni. Pak odjeli, a když mi Vycpálek po zkušebce navrhnul, že podepíšeme znovu smlouvu a budu mít novou zkušebku, sebral jsem veškerou odvahu a přerušil ten kolotoč slabosti, alkoholu a strachu a útěku a řekl, že to určitě ne. Za tři dny jsem se vrátil do Prahy k nám do bytu, a protože mi Lojza poradil, tak jsem šel dělat učitele na základce. Bylo mi devatenáct a stal jsem se třídním čtrnáctiletejm dětem z osmý třídy. Některý byly o dost vyšší než já. Pokusil jsem se poprvé ukončit svoji závislost na křivdě a utrpení. Na tom, že za to mohou ti druzí, vždycky druzí, a ne já. To byl můj alkoholismus, můj odchod do Brna. Spousta křivdiček a zvlášť, když si je člověk pěstuje. Kolotoč slabosti, kocoviny a alkoholu. 96
Spratci blok v4.indd 96
05.03.19 9:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260470