Skip to main content

Útěk z pekla (Ukázka, strana 99)

Page 1

Vyhlazovací tábor Osvětim

V Osvětimi jsem byl po válce dvakrát. Osvětim, tak jak jsme ji znali, už neexistovala. Představoval jsem si ty desetitisí‑ ce, statisíce mrtvých, kteří prošli tímto táborem. Viděl jsem před sebou tisícihlavého hada, který se v dálce stáčel do bu‑ dovy bez oken. Myslel jsem na kamarády, kteří nepřežili. Stál jsem tam s pocitem viny. Já jsem přežil… Arnošt Rosin 19

Osvětim byla před válkou idylickým místem. (archiv autora)

19 Z jedné návštěvy jsme dostali pohlednici, která je v příloze

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260437


Každý, kdo ví alespoň něco o historii, musel slyšet o hrůzách Osvětimi a dalších nacistických táborů. Učí se o ní koneckonců i ve školách a vzniklo také množství výborných a úspěšných filmů. I přesto si však nedokážeme představit a ani pochopit to množství obětí, nesmírnou brutalitu, neustálý zápach vycházející z komínů krematorií či zvrácené lékařské pokusy na lidech. V tomto pekle strávil Arnošt Rosin dva roky. Německý vyhlazovací tábor Osvětim (Auschwitz­‑Birkenau) byl založen na Himmlerův rozkaz 27. dubna 1940 v blízkosti polského městečka Oświęcim. Hrál jednu z rozhodujících rolí při „konečném řešení“, byl totiž největším německým vyhlazovacím táborem. Nacisté sem během čtyř let deportovali přibližně 2,5 milionu lidí z celé Evropy, z čehož tam 1,1 milionu lidí zavraždili. Denně bylo možné zabít a spálit až 10 000 lidí. Přesný počet obětí se asi nikdy nedozvíme, jisté je jen jedno: nikdy v dějinách lidstva nezahynulo tolik lidí na jednom místě za tak krátkou dobu. První zmínky o Osvětimi se nacházejí již v dokumentech z roku 1179, přesto toto městečko nehrálo v polské historii žádnou roli. Vše se změnilo s příchodem druhé světové války, když ve vojenských kasárnách za městem nacisté vystavěli koncentrační tábor Auschwitz. Na tento úkol byla Osvětim jako by předurčena – odlehlá poloha tohoto místa, možnost izolace a maskování a navíc ze zeměpisného hlediska to byl železniční uzel na křižovatce hlavních evropských železničních tratí. Bývalá polská kasárna se nejprve změnila na pracovní tábor. V roce 1940 sem deportovali první vězně, výhradně Poláky. Nacisté koncentrák postupně přebudovali na největší vyhlazovací tábor, posílali sem na likvidaci vybrané obyvatele všech podrobených zemí a okupovaných států. Kocentrační 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260437


tábor Osvětim fungoval až do příchodu 92. pěší divize 1. ukrajinského frontu, která tábor osvobodila 27. ledna 1945. Do Osvětimi jezdily několikrát denně vlaky se šedesáti i více vagóny. Vozili sem zejména židy, Poláky, Rusy a další národy. Problémem tábora byla nedostatečná kapacita. Postupně proto vybudovali druhý a třetí komplex, vzdálený od zajateckého tábora jen pár kilometrů. V březnu 1941 byl tábor rozšířen o komplex Osvětim II – Březinka (Bir‑ kenau). Stojí na území bývalé obce Březinka, z jejíchž cihel byl tábor postaven. Dvanáct set původních obyvatel muselo opustit své domovy, aby zde nacisté vystavěli tábor, který měl 363 baráků (bloků) a stal se nejznámějším ztělesněním průmyslového procesu vraždění. V březnu 1942 tábor opět rozšířili, a to o Osvětim III – Monowitz (Buna), kde byla zřízena továrna na výrobu syntetického kaučuku. Osvětim tak byla vyhlazovacím a zároveň pracovním táborem. Stala se zásobárnou otrocké pracovní síly pro blízké uhelné a rudné doly a pro různé továrny, které v okolí Osvětimi vyrůstaly jako houby po dešti. Firmy, které zde působily, dodnes existují, přestože už na jiných místech po celém světě. Následující text je výpovědí Ctibora Wohla z Prahy – vězně číslo 71 225, který přesně popisuje podmínky v Buně: „Do Osvětimi jsem přijel koncem října 1942. V našem trans­ portu bylo přes 2500 osob. Při selekci nás bylo vybráno asi 300 mladých silných mužů, zbytek, dalších asi 2 200 osob, od nemluv­ ňat až po slepé stařeny, odvezli nákladními auty do plynových komor v Birkenau. Asi do 7. listopadu jsme pracovali přímo pod komandem esesáků a kápů. Pro ně platila jedna zásada: existují jen vězňové práceschopní, nebo mrtví. Jakmile vězeň nevydržel tempo a povolil v práci nebo jevil známky vyčerpanosti, ubili ho k smrti. Strava byla nedostačující a vězňové padali vysílením 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260437


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Útěk z pekla (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu