Mých 25 let v Provenci (Ukázka, strana 99)

ně: 71. A to jsou jen dva příklady toho, že skutečnost se někdy neshoduje se špatnou pověstí. Pokusil jsem se to nějak ospravedlnit a snažil se zjistit, jestli někde ve Spojeném království slunce svítí více než tři sta dní v roce, z čehož se v Provenci těší tucty měst, vesnic a pláží. Nepodařilo se.

Takže bonnes vacances, a kdybyste náhodou směřovali do Cannes, nezapomeňte si vzít deštník.

99

mayle_25let_blok.indd 99

20.3.2019 16:09:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260207

—

17

UV—

Štěstěna je slepá

Základním kamenem dlouhých dějin vztahů mezi člověkem a psem se stala jediná událost: rozhodnutí poskytnout psu útulek a dovolit mu, aby se stal součástí člověčího života.

Poté co pes přestal být nucen trávit život venku coby ozubené poplašné zařízení, rychle se naučil, jak z těchto podstatně změněných životních podmínek těžit. Odnepaměti se z něj stal významný pomocník při práci se stády ovcí, skotu, koz a koní. V průběhu staletí to vedlo též k vývoji jiných užitečných činností, a dnes nám pes pomáhá nejen no­sem pátrat po všem možném, lanýži počínaje a drogami konče, ale hledá i lidi zasypané v suti, bomby a osobní věcičky ztracené za polštáři pohovky. Čím dál víc psů pomáhá poli­ cii, a není snad jediný pluk bez vyznamenaného čtyřnohého talismanu.

Překvapí vás, že trvalo až do roku 1916, než lidé objevili talent psů pro práci se slepci. Až tehdy založili v Německu první školu pro vodicí psy, která vedla k celé síti podobných škol po celé zemi. Další země následovaly a vodicí psy dostali první šťastní dospělí i tam. V té době museli mladiství čekat do osmnácti let, protože kohokoliv mladšího nepovažovaly úřady za „dostatečně vyspělého“.

Později byla v Quebeku založena nevýdělečná organizace MIRA. Začali v roce 1981 jen se dvěma psy, ale v roce 1991 100

mayle_25let_blok.indd 100

20.3.2019 16:09:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260207

byli již tak zavedení, že otevřeli první školu pro nevidomé děti a jejich psy.

Tisíce kilometrů od nich, v Provenci, se zpráva o škole MIR A dostala do rukou Fréderica Gaillanea, který se sám přesně hodil pro podobný záměr. V devatenácti letech ztratil při autonehodě zrak, takže zakusil, co to znamená pokoušet se probít naprosto odlišným životem. A tak se v roce 2004 vy­dal do Kanady za zakladatelem MIRA Erikem St. Pierrem.

Padli si do noty. Kanada udělala na Fréderica velký dojem a po návratu do Provence, plný nadšení a nápadů, se rozhodl otevřít školu pro nevidomé děti. V roce 2007 uzavřel dohodu s MIRA a založil pobočku MIRA Evropa. Tři z jeho kolegů vyjeli do Kanady na školení ve výcviku psů.

Nová škola toho druhu byl sice výborný nápad, ale Fréderic pro ni musel nejdřív najít místo. Po prarodičích zdědil několik hektarů polností, na nichž pěstovali vinnou révu, broskve a chřest, nedaleko od města Isle-sur-Sorgue. Pozemek byl snadno dostupný, na rovině a dostatečně velký, aby splňoval všechny požadavky.

Frédericův známý architekt si vzal za úkol navrhnout plány školy, a sám Fréderic se dal do shánění fondů. Trošku po trošce získal dostatek peněz výhradně ze soukromých příspěvků a od firem, pomohli i dobrovolníci. A konečně v říjnu 2008 mohl položit základní kámen.

V letech 2010 a 2011 se po ukončení výcviku v Kanadě vrá­tili první instruktoři a v roce 2014 školu otevřeli.

Asi tak po roce jsem se tam poprvé vydal. Po tom všem, co jsem o škole slyšel, shledal jsem ji mimořádným zařízením, zejména protože to vše dokázali bez jakékoliv peněžní pomoci od úřadů. Francouzské úřady, ať už pro to měly jakýkoliv důvod, nebyly myšlence nakloněny.

Pokud se pamatuji, očekával jsem uspořádání podobné kasárnám – jednoduché, užitkové a praktické. Skutečnost 101

mayle_25let_blok.indd 101

20.3.2019 16:09:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260207