Ale také jsem dostával krásný dárky od fanoušků – že mě respektovali, brali mě takovýho, jakej jsem byl, měli mě rádi. To byl asi ten největší dárek. Bylo to pro mě zadostiučinění, že mě přijali takovýho, jakej jsem byl, i s chybama, že nechtěli, abych se měnil, naopak, prosili mě, ať jsem pořád stejnej. Taky jsem prakticky nikdy neměl s fanouškama žádný problém, ať jsem hrál kdekoliv. To pro mě byly největší dárky nebo spíš nejlepší odezva a zpětná vazba od mých fanoušků.
?
Je něco, čeho sis ve svém profesním životě přál dosáhnout a nestalo se to?
Chtěl jsem hrát za nejlepší manšafty, to je úplně jasný. AC Milán a Manchester United, Arsenal a Barcelonu – to byly sny a přání. Ale neměnil bych to, je dobře, že to bylo, jak to bylo, už jsem to říkal mockrát, z minima jsem vytěžil maximum. Myslím, že když se ohlédnu, tak se dá říct, že jsem měl tu kariéru docela divokou…
?
Co sis odžil, to sis odžil, ale přesto, kdybys mohl…
Na kdyby já nehraju. To je hrozný klišé. A když se podívám zpátky, jestli bych něco změnil? Asi nic. To je těžký… taky jsem si jednou položil otázku – kdybych ne‑ kouřil a nepil, měl bych tu kariéru jinou? Hrál bych v těch nej‑ větších klubech? Na to ti nikdo neodpoví. Já si myslím, že co máš napsaný, to je daný. Jo, měl jsem být větší diplomat a měl bych možná víc otevřený fotbalový dveře. Měl bych to jedno‑ dušší ve fotbalový branži i po skončení kariéry, ale bohužel, bohužel…
98
KAPITÁN
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260114