KNIHY&Info
24/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Zloději zelených koní Nová cesta po malém ostrově Časy zo second-handu Drahý pane ČERNÝ KŮŇ Uspořádání světa NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Nelu Rywikovou HORKÉ INFO New McEwan & spol.
Josef Váchal HANA KLÍNKOVÁ
mládí, ze studií i vojančení na italské frontě i snímky z let pozdějších... Díky autorce se tak před námi otevírá daleko širší a především pestřejší obraz Josefa Váchala Obsáhlá publikace Hany Klínkové Josef Váchal – Kniha – například snímky z hostinců, kolorované kresby z ital vzpomínek významně rozšiřuje obraz tohoto umělce, ské fronty, kresby jeho druhé životní partnerky Anny přitom tak činí dosud nebývalým, a záslužným způso bem. Zdálo by se, že publikací o Josefu Váchalovi bylo Mackové či stránky z jeho deníku z roku 1905, rukopis již vydáno dostatek, vše že je již – v podstatě – zma né „vršovické“ noviny. Mnoho dokumentů se týká Vá pováno, zdokumentováno. Máme jeho deníky, máme chalových cest, byl totiž velkým turistou, k stáru také jeho paměti, přiblíženo samotným umělcem je jeho – což se málo ví – vášnivých cyklistou. „Často šlapu na nasazení do válečné vřavy, existují studie věnující se kole plných pět i šest hodin, cestou ve vsích pírka husí Váchalovým esoterickým bádáním, astrologii a po sbíraje, na zimu“ napsal v roce 1955, kdy mu bylo již jednasedmdesát. A to vše, jakoby toho nebylo málo, je dobně, studie o jeho písmech, přístupu ke knize jako doplňováno vhodně vybranými úryvky z Váchalových artefaktu, nemluvě o textech pojednávajících o jeho deníků, dopisů či výroků jeho blízkých, které Josefa malbách a grafikách. Ovšem díky obdivuhodné práci Váchala ještě více přibližují, a zcela jistě mění možná a píli Hany Klínkové, se nyní potvrzuje stará pravda: jednostranně vnímanou představu podivína, s okousa vždy lze přijít s něčím novým, neznámým. „Jisto je, nou čmoudící fajfkou v ústech – ne, Váchal zde vychází že jedině ony hodiny, na které k stáru radostně a se jako člověk mnoha zájmů a podob, zkrátka, jako silným pohnutím ducha vzpomínáme, jsou ono štěstí, člověk. Haně Klínkové se přitom podařil výkon hodný které v přítomnosti nadarmo se hledá. Odstup doby celého akademického týmu, její kniha je čtenářsky veli a ztráta partnerů, kteří naše štěstí – tenkráte – spolu ce vstřícná, zároveň je však vybavena veškerými biblio s námi prožívali, zveličuje vše dnes už prošlé a zanik grafickými náležitostmi, luxusem komentovaného lé,“ napsal v roce 1966 v dopise jednaosmdesátiletý jmenného rejstříku, poslouží tedy i odborněji zaměře Váchal, a právě k onomu vzpomínání nás Klínková zve. ným badatelům. A napsal-li osmnáctiletý Josef Váchal Na téměř čtyřech stech stranách velkého formátu se svému otci, že „chci být jednou Váchalem, ne zašlapa autorce podařilo – nechápu, jak! – shromáždit neuvě řitelné množství fotografických, ale i jiných dokumentů, ným řemeslníčkem, ničím,“ s nadhledem času můžeme s klidem prohlásit: ano, Josefu Váchalovi se jeho tehdy ilustrujících nejen Váchalův život, ale všechny jeho možná smělé přání zcela, ba ještě víc, splnilo. odbočky, jeho přátele, záliby... Vidíme tak fotografie jeho rodičů, dětské kresby, fotografie z dob učení, Josef Rauvolf, překladatel a publicista