g. r. r. martin dvanácti životů. Po boji námořníci pobrali mrtvým korzárům boty, opasky a zbraně, podělili se o obsah jejich měšců a strhali jim z uší a z prstů náušnice a prsteny. Jedna z mrtvol byla tak tlustá, že musel lodní kuchař odsekat prsty sekáčkem, aby se dostal k prstenům. Na to, aby tělo odvalili do moře, bylo zapotřebí tří členů posádky. Ostatní piráti putovali za ním, beze slova modlitby a bez obřadů. S vlastními mrtvými naložili laskavěji. Jejich těla námořníci zašili do plátna a zatížili kameny, aby šla ke dnu rychleji. Pod vedením kapitána pak posádka odříkala modlitby za duše svých zabitých druhů. Pak se kapitán obrátil ke třem dornským cestujícím, kteří zbyli z šestice, jež v Prkenném nastoupila na palubu. Dokonce i onen mohutný muž se vynořil, bledý nevolností se stěží držel na nohou, ale vypotácel se z hlubin podpalubí, aby vzdal čest padlým. „Někdo z vás by měl říct za vaše mrtvé pár slov, než je odevzdáme moři,“ navrhl kapitán. Gerris se té povinnosti ujal, každé druhé slovo lživé, protože se neodvažoval říct pravdu o tom, kdo jsou a proč přijeli. Takový konec je neměl potkat. „O tomhle dobrodružství jednou budeme vyprávět vnoučatům,“ prohlásil Cletus v den, kdy vyrazili z hradu jeho otce. Will se jen ušklíbl. „Chceš říct, že o tom budeme vykládat holkám v hospodě, protože některá by pak třeba mohla zvednout sukni.“ Cletus ho plácl po zádech. „Abys měl vnoučata, potřebuješ děti. A abys měl děti, nějakou tu sukni budeš muset zvednout.“ Později v Prkenném Dorňané připíjeli na Quentynovu nastávající nevěstu, oplzle vtipkovali o jeho budoucí svatební noci a vykládali si o věcech, které uvidí, o činech, které vykonají, a o slávě, kterou získají. Jediné, co získali, byl plátěný pytel naplněný kameny z lodní zátěže. Jakkoli upřímně truchlil pro Willa a Cletuse, nejvíc pociťoval ztrátu mistra. Kedry mluvil plynně jazyky všech svobodných měst, a uměl dokonce i zparchantělou ghiskarštinu, jakou se mluvilo na březích Otrokářského zálivu. „Mistr Kedry tě bude doprovázet,“ řekl mu otec v předvečer odjezdu. „Dej na jeho radu. Zasvětil studiu devíti svobodných měst půl života.“ Quentyn se v duchu ptal, zda by všechno nebylo mnohem snazší, kdyby byl s nimi a vedl je. „Za trochu větru bych prodal vlastní matku,“ postěžoval si Gerris, když se prodírali přístavní tlačenicí. „Je tu vlhko jak v kundě Panny a to ještě zdaleka není poledne. Nesnáším tohle město.“ [ 104 ]
Martin_Tanec s draky_5_145x205_vnitrek.indd 104
10.04.2019 9:18:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259958
Ta n e c s d ra k y
Quentyn na tom byl stejně. Umíněné vlhké vedro ve Volantisu z něj vysávalo síly a připadal si pořád špinavý. Nejhorší bylo vědět, že ani noc nepřinese úlevu. Vysoko na lukách panství lorda Yronwooda byl vzduch po setmění vždycky svěží a chladivý, aťsi byl den sebeparnější. Tady to neplatilo. Ve Volantisu byly noci skoro stejně horké jako dny. „Bohyně zítra vyplouvá na Nový Ghis,“ připomněl mu Gerris. „Dostali bychom se aspoň o něco blíž.“ „Nový Ghis je ostrov a má mnohem menší přístav, než je tenhle. Blíž bychom byli, ale mohli bychom tam také zůstat trčet. Navíc se Nový Ghis spojil s Junkaí.“ Quentyna tahle novina nepřekvapila, když se ji dozvěděl. Nový Ghis i Junkaí byla ghiskarská města. „Jestli se k nim přidá ještě Volantis –“ „Potřebujeme najít západozemskou loď,“ prohlásil Gerris. „Nějakého kupce z Lannisportu nebo ze Starého Města.“ „Takhle daleko jich zabloudí málo, a kdo přece jen dopluje až sem, naplní loď hedvábím a kořením z Nefritového moře a vyrazí zpátky domů.“ „A co plavidlo z Braavosu? Proslýchá se, že purpurové plachty vídají až u Ašaje a ostrovů v Nefritovém moři.“ „Braavoští jsou potomci uprchlých otroků. V Otrokářském zálivu žádné obchody neprovozují.“ „Máme dost zlata na to, abychom nějakou loď koupili?“ „A kdo ji bude řídit? Ty? Já?“ Dorňané nikdy nebyli mořeplavci, ne od dob, kdy dala Nymeria spálit jejich deset tisíc lodí. „Moře kolem Valyrie je nebezpečné a hemží se korzáry.“ „Korzárů jsem si užil už dost. Žádnou loď kupovat nebudeme.“ On to pořád bere jako hru, uvědomil si Quentyn, je to pro něj stejné, jako když nás šest vyvedl do hor a hledali jsme staré hnízdo Supího krále. Gerris Drinkwater si neuměl představit, že by mohli neuspět, nebo dokonce zemřít. Ani smrt jejich tří přátel ho, jak se zdálo, nepoučila. Nechává to na mě. Ví, že jsem od přírody tak opatrný, jako je on kurážný. „Možná má pravdu Chlapák,“ pokračoval ser Gerris. „Vykašlat se na moře a dokončit cestu po pevnině.“ „Víš přece, proč to říká,“ namítl Quentyn. „Radši by umřel, než aby musel vkročit na další loď.“ Chlapák byl zelený nevolností od začátku do konce plavby. V Lysu mu trvalo čtyři dny, než zase nabral síly. Museli si najmout pokoje [ 105 ]
Martin_Tanec s draky_5_145x205_vnitrek.indd 105
10.04.2019 9:18:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259958
g. r. r. martin v hostinci a mistr Kedry ho uložil do prachových podušek a krmil ho masovými vývary a nejrůznějšími lektvary, než se mu do tváří vrátila aspoň trocha barvy. Přejít do Merína po zemi bylo možné, to byla pravda. Dostali by se tam po starých valyrských cestách. Dračí cesty, říkalo se ohromným kamenným silnicím ve Valyrské državě, ale tahle vedoucí z Volantisu východním směrem do Merína si vysloužila hrozivější jméno: cesta démonů. „Cesta démonů je nebezpečná a příliš pomalá,“ řekl Quentyn. „Jen co se zvěst o královně donese do Králova Přístaviště, vyšle za ní Tywin Lannister svoje lidi.“ Jeho otec o tom byl přesvědčený. „A ti přijdou s dýkami. Jestli se k ní dostanou první –“ „Musíme doufat, že je draci vyčuchají a sežerou,“ opáčil Gerris. „Dobře, takže když nemůžeme sehnat loď a jet po souši nám nedovolíš, můžeme se klidně vrátit do Dorne.“ Mám se připlížit do Slunečního kopí poražený, s ocasem staženým mezi nohama? Quentyn nesnesl představu, že by měl zklamat otce, a Písečné zmije by jím pohrdaly naprosto zdrcujícím způsobem. Doran Martell vložil osud Dorne do jeho rukou a on ho nesmí zklamat, ne, dokud bude naživu. Železnou obručí stažená kola hathaje kodrcala a rachotila ulicemi, nad nimiž se tetelilo vedro a halilo okolí do snového oparu. Mezi skladišti a moly se na břehu tísnily nejrůznější krámky a krámečky. Tady nabízeli čerstvé ústřice, tuhle byly k dostání železné řetězy a pouta a jinde figurky k cyvasse vyřezávané ze slonoviny a nefritu. Byly tu i chrámy, kde mohli námořníci obětovat cizím bohům, a hned vedle domy rozkoše, kde ženy pokřikovaly z balkonů na muže pod sebou. „Podívej se na tuhle,“ ukázal Gerris, když míjeli jeden z nevěstinců. „Mně se zdá, že je do tebe zamilovaná.“ Kolik stojí láska děvky? Po pravdě řečeno, Quentyn byl z dívek nesvůj, zvlášť když byly hezké. Jen co přišel do Železolesa, po uši se zamiloval do Ynys, nejstarší dcery lorda Yronwooda. Sice se jí o svých citech nikdy ani slovem nezmínil, ale kralovala jeho snům po celá léta… až do dne, kdy ji poslali provdat se za sera Ryona Allyriona, dědice Boží milosti. Když ji viděl naposledy, měla jednoho chlapečka u prsu a za sukni se jí držel druhý. Po Ynys následovala Drinkwaterova dvojčata, párek mladých panen, které si libovaly v sokolničení, lovu, šplhání po skalách a přivádění Quentyna do [ 106 ]
Martin_Tanec s draky_5_145x205_vnitrek.indd 106
10.04.2019 9:18:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259958