g. r. r. martin dvanácti životů. Po boji námořníci pobrali mrtvým korzárům boty, opasky a zbraně, podělili se o obsah jejich měšců a strhali jim z uší a z prstů náušnice a prsteny. Jedna z mrtvol byla tak tlustá, že musel lodní kuchař odsekat prsty sekáčkem, aby se dostal k prstenům. Na to, aby tělo odvalili do moře, bylo zapotřebí tří členů posádky. Ostatní piráti putovali za ním, beze slova modlitby a bez obřadů. S vlastními mrtvými naložili laskavěji. Jejich těla námořníci zašili do plátna a zatížili kameny, aby šla ke dnu rychleji. Pod vedením kapitána pak posádka odříkala modlitby za duše svých zabitých druhů. Pak se kapitán obrátil ke třem dornským cestujícím, kteří zbyli z šestice, jež v Prkenném nastoupila na palubu. Dokonce i onen mohutný muž se vynořil, bledý nevolností se stěží držel na nohou, ale vypotácel se z hlubin podpalubí, aby vzdal čest padlým. „Někdo z vás by měl říct za vaše mrtvé pár slov, než je odevzdáme moři,“ navrhl kapitán. Gerris se té povinnosti ujal, každé druhé slovo lživé, protože se neodvažoval říct pravdu o tom, kdo jsou a proč přijeli. Takový konec je neměl potkat. „O tomhle dobrodružství jednou budeme vyprávět vnoučatům,“ prohlásil Cletus v den, kdy vyrazili z hradu jeho otce. Will se jen ušklíbl. „Chceš říct, že o tom budeme vykládat holkám v hospodě, protože některá by pak třeba mohla zvednout sukni.“ Cletus ho plácl po zádech. „Abys měl vnoučata, potřebuješ děti. A abys měl děti, nějakou tu sukni budeš muset zvednout.“ Později v Prkenném Dorňané připíjeli na Quentynovu nastávající nevěstu, oplzle vtipkovali o jeho budoucí svatební noci a vykládali si o věcech, které uvidí, o činech, které vykonají, a o slávě, kterou získají. Jediné, co získali, byl plátěný pytel naplněný kameny z lodní zátěže. Jakkoli upřímně truchlil pro Willa a Cletuse, nejvíc pociťoval ztrátu mistra. Kedry mluvil plynně jazyky všech svobodných měst, a uměl dokonce i zparchantělou ghiskarštinu, jakou se mluvilo na březích Otrokářského zálivu. „Mistr Kedry tě bude doprovázet,“ řekl mu otec v předvečer odjezdu. „Dej na jeho radu. Zasvětil studiu devíti svobodných měst půl života.“ Quentyn se v duchu ptal, zda by všechno nebylo mnohem snazší, kdyby byl s nimi a vedl je. „Za trochu větru bych prodal vlastní matku,“ postěžoval si Gerris, když se prodírali přístavní tlačenicí. „Je tu vlhko jak v kundě Panny a to ještě zdaleka není poledne. Nesnáším tohle město.“ [ 104 ]
Martin_Tanec s draky_5_145x205_vnitrek.indd 104
10.04.2019 9:18:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259958