Často to bývá tak, že nejen lidé, ale ani národy se neumějí chovat dospěle, řekl mi pan lékárník, když jsem mu pověděla o tom, jak hodně na mě zapůsobila básnička o generálu Štefánikovi. Pokýval hlavou, že je velká škoda, že si generál moje myšlenky nemohl vyslechnout osobně, protože on se se Štefánikem potkal; nebojoval sice přímo pod jeho velením, ale slyšel ho hovořit a je přesvědčený, že kdyby si vyslechl, co proti ideji československé státnosti namítám, určitě by se některým chybám dalo předejít. Říkal to se smíchem. Já jsem sice nevěděla, čemu se směje, ale líbilo se mi, že tentokrát jsem ho rozesmála já, a ne Alice. Takže jsem se nenechala zastavit a básničku o ptákovi, co nám nesl zlatou svoboděnku, jsem mu odrecitovala celou, a přidala jsem povzdech, který by se dal shrnout do několika slov: Je velká škoda, že generál Štefánik na půdu státu, kterému obětoval tak hodně, nikdy nevstoupil, jenom se na ni zřítil. Matka, které jsem po úspěchu u pana lékárníka celou svoji úvahu zopakovala, se při ní nezasmála ani jednou. Naopak, za takovéto neslušné myšlení mě pokárala, a možná proto mi Štefánik nikdy nepřirostl k srdci tak, jako například Andrej Hlinka nebo pan lékárník. Vždyť co je to za příběh, v němž se hrdina, který zdolal všechny draky, i trojhlavého i šestihlavého i devítihlavého, i princeznu našel, a potom, když si nechal ušít parádní uniformu a vydal se domů, kde ho všichni očekávali připravení přivítat ho jako nového krále, na to slavnostní shromáždění zřítí, místo aby na svém létajícím oři přistál elegantně jako Perseus, když osvobodil Andromedu? Markýze Benzoni a Slovákům zůstaly jenom oči pro pláč, dodala jsem a pan lékárník se už dusil smíchy. Tuto část svého uvažování jsem už matce nesdělila, nedostala jsem se k tomu. Dostala jsem přes ústa už při porovnávání Slováků s indiánkou Ramonou.
100
Lavrík_Nedělní_šachy_vnitřek.indd 100
09.04.2019 10:09:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259956