98
opomněli vrátit do armádních skladů, byť je měli odevzdat nejpozději do 10. září 1920.197 V roce 1935 vydalo ČOS pro župy přísně důvěrný pokyn vysvětlující rozsah povinností a práv „členstva přihlášeného ke strážní službě“, které byly mimo jiné následující: a) Členové budou po dobu služby podřízeni ve výkonu služby vojenskému gážistovi z povolání. Podléhají vojenské kázeňské a soudní pravomoci... c) Výzbroj tj. zbraň a střelivo přinesou s sebou (a to buď ze zásob spolku, nebo vlastní, případně od přátel vypůjčenou), v případě nedostatku těchto zbraní budou zapůjčeny vojenskou správou... i) Člen jest povinen na výzvu funkcionáře jednoty (pobočky) ihned si opatřiti výstroj podle předchozích ustanovení, odebrati se v nejkratší době do místa shromáždění stanoveného funkcionářem jednoty (pobočky) a odejíti bez odkladu podle jeho nařízení na přikázané služební stanoviště. Neuposlechnutí výzvy nebo liknavosti v provedení jsou trestné. j) Člen je povinen uchovati v tajnosti všechno to, co mu bylo řečeno za účelem výkonu služby. k) Povinnost vykonávati službu skončí buď na zvláštní rozkaz vojenské správy, nebo vystřídáním vojenskou jednotkou... m) Pro zachování civilního služebního a pracovního poměru bude zavčas sjednán vyhovující právní (zákonný) podklad. n) Člen je povinen podrobiti se příslušnému výcviku, aby si co nejlépe osvojil znalosti potřebné pro uspokojivý výkon služby.198
O potřebě brannosti ve vedení sokolské organizace nikdo nepochyboval, ale nad její podobou, především o podřízenosti tělocvičných spolků Ministerstvu obrany a dalším orgánům státu, se rozhořel poměrně ostrý spor. Soupeři byli tradiční – na jedné straně starosta ČOS Stanislav Bukovský se svými spojenci a na straně druhé náčelník ČOS Miroslav Klinger a jemu věrní. Náčelníkovi obce nebylo vůbec po chuti řídit se pokyny představitelů Ministerstva obrany, popřípadě armádního velení. Naopak starosta ČOS byl mužem konsenzu a chápal, že při obraně státu musí mít rozhodující slovo jeho představitelé. Proto mu jistě neudělalo radost sdělení zástupce zemského vojenského velitele v Brně generála Číly ohledně vystoupení Miroslava Klingera: 197 Tamtéž, s. 123. 198 Tamtéž, s. 123–124.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259896
99
Vážený bratře starosto… mohu-li Ti učiniti důvěrné upozornění k věci branné přípravy sokolstva a osobě bratra náčelníka ČOS. Dne 17. prosince m.r. měl bratr náčelník přednášku před cvič. sborem župy J. Máchala, které jsem byl přítomen a kterou jsem vyslechl s pravou vojenskou trpělivostí a bratrskou shovívavostí. Obsah přednášky ale byl takový, že nutno kompetentní osoby upozorniti na event. překvapení, která nastanou, bude-li na obsahu přednášky někde budováno. Pokládám za svou bratrskou povinnost zavčas učiniti Tobě své sdělení jako nutnou informaci, které ve svém vysokém úřadě nemůžeš postrádati.199
17. září 1935 se Klinger obrátil na Bukovského se sdělením: Upozorňuji Tě, že v dohledné době vyjde výnos MNO…, který obsahuje zásady, podle kterých se různým spolkům mají zapůjčovat pušky a prodávat náboje. Ve výnose tom se praví, že prezidium vstoupí přímo ve styk se spolky (v našem případě s jednotami), vyžádá si od nich určité prohlášení, dodají jim za úplatu instruktory, důstojníky i poddůstojníky atd. Mám dojem, že opatření toto, ačkoliv podporuje vyučování střelby v Sokole, přece jen, beze zlého úmyslu, zasahuje do organizace naší natolik, že by bylo nutno, aby ČOS v dohodě s MNO vydala pokyny pro své jednoty, aby tyto nezasahovaly v něčem, co by se s naší organizací i s názorem na brannost nesrovnávalo. Doporučuji, aby pro provádění tohoto výnosu branný výbor ČOS tyto směrnice vypracoval a dohodl s MNO.200
Stručné oslovení „bratře starosto“ a stručné „nazdar“ na konci Klingerova dopisu Bukovskému, stejně jako celková stylizace listu napovídají, že vztahy mezi starostou a náčelníkem ČOS byly velmi chladné. Miroslav Klinger působil ve vládním orgánu jako poradce,201 a proto se mu, byť asi jen do roku 1935, dostávaly do rukou důvěrné materiály, v zásadě stejné jako Stanislavu Bukovskému. V říjnu 1935 to byla zřejmě osnova zákona o branné výchově, včetně důvodové zprávy, na kterou reagoval dopisem ministru obrany Fr. Machníkovi, který dorazil na ministerstvo 19. října 1935. Archiv zachoval jen jeho nesignovanou kopii. Pravděpodobně se jedná o Klingerovo vyjádření, kterým se vyloučil z dalšího jednání o branné výchově. Miroslav Klinger v úvodu svého dopisu uvádí, že text osnovy zákona o branné výchově přečetl několikrát a „… po úvahách 199 Národní archiv, f. ČOS, k. 109. Číla Bukovskému, 12. 1. 1934. 200 Tamtéž, k. 110. Klinger Bukovskému, 17. 9. 1935. 201 Čaplovič, 2001, s. 55.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259896
100
ve všech směrech domyšlených prohlašuji se za odpůrce tohoto zákona“. V další části listu plného vzletných floskulí své stanovisko vysvětluje: Naše demokratická armáda má nám přece na prvém místě zabezpečit… práva na svobodný rozvoj v duchu demokracie a… musí být sama prodchnuta… všemi hodnotami demokratické svobody, aby je dovedla hájiti z vlastního přesvědčení, s hrdostí a se ctí. Ale předložená osnova zákona jde, jako by nemusela dbát zásad demokracie, tak daleko, že zasahuje právě naše nejsvětější práva v životě občanském, že podřizuje režimu vojenskému náš život spolkový a dokonce i ty, kteří na akademické půdě našich univerzit mají míti plné právo na svobodu svého myšlenkového a citového vzdělání, ba osnova nedbá ani oné posvátné národní tradice, jíž vyjadřuje hnutí sokolské a kterou dovedlo samostatný rozvoj uhájiti i před násilím rakouským, neboť osnova zákona nejen že podřizuje všechny spolky vojenskému dozoru, nýbrž zasahuje do práv jejich života spolkového a do jeho ideového obsahu.202
S obsahem Klingerova dopisu ostře kontrastuje kopie listu z 31. října téhož roku také ministru národní obrany, která rovněž není podepsaná, ale pravděpodobně se jedná o slova Stanislava Bukovského: Děkuji za příležitost, která mi byla poskytnuta důvěrnou osobní informací o předloze návrhu zákona, jímž má býti vyřešeno použití některých spolků k vojenskému střežení, a dovoluji si, po prostudování předlohy i důvodové zprávy, vyjádřiti svůj úsudek. V zásadě souhlasím se způsobem řešení, jak jest ve vládním návrhu stylizován, a nemám k němu v podstatě pozměňujících připomínek. Jsem však přesvědčen, že bezvadná funkce spolku, která přichází v úvahu, může býti zajištěna jen tehdy, když přípravné práce k provedení tohoto zákona budou vykonány za jejich součinnosti poradní, čímž bude možno vyvarovati se všem event. nesnázím.203
Žádost Bukovského byla vyslyšena a do budoucnosti neměl, spolu se zástupci Svazu DTJ a Orla a později i Svazu skautů a skautek Republiky československé, při jednáních o branném zákonu chybět. Stanislav Bukovský na rozdíl od Miroslava Klingera chápal a respektoval, že při 202 Národní archiv, f. ČOS, k. 109. Potvrzenka na jeden dopis pro pana ministra MNO Fr. Machníka, který byl dnes (19. 10. 1935) pro něho doručen z Tyršova domu. Je přiložena kopie zmíněného dopisu. 203 Tamtéž, k. 110. Ministerstvu národní obrany, 31. 10. 1935.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259896