JESSICA BARRY
se mile a starat se, aby šampaňské teklo proudem a hosté byli spokojeni. Jak jim tuto spokojenost zajistíte, bylo nám řečeno, záleží jen na vás. Hosté dorazili přesně v osm. Muži různého věku od čerstvých třicátníků po bezmála osmdesátileté, ale všichni bez rozdílu očividně zazobaní. Dee a já jsme byly přiděleny k VIP stolu pro šest osob v přední části místnosti. Mně bylo určeno místo mezi prošedivělým ředitelem banky a břichatým viceprezidentem letecké společnosti. S úsměvem jsem nalila do jejich nastavených sklenek šampaňské a pak z poloviny naplnila svou. Při takových akcích se očekávalo, že budeme pít, ale zřídit se, to se nevyplácelo. Začalo to téměř okamžitě. Bankovní ředitel mě vzal za ruku, zatímco viceprezident letecké společnosti mi nenápadně přejel dlaní po holé noze. Vrhla jsem pohled přes stůl a uviděla muže dost starého na to, aby mohl být Deeiným dědečkem, jak jí drze zírá do výstřihu. Viceprezidentova ruka dospěla k okraji mých šatů. Bankovní ředitel mě požádal, abych zašla pro další láhev šampaňského, a když jsem vstala, cítila jsem, jak se dlaní lehce dotkl mého zadku. Začala mě zaplavovat panika. Kývla jsem na Dee, ať jde za mnou k pultu. „Co se to tady kurva děje?“ zasyčela jsem a podala jí z lednice láhev šampaňského. Stačil jí jediný pohled do mého obličeje a okamžitě se rozhodla. Vtáhla mě do skladu. Sledovala jsem, jak si odklepává na hřbet ruky lajnu. „Potřebuješ se jen uvolnit. Tu máš,“ řekla a nastavila hřbet ruky. Prudce jsem prášek vdechla. Dee čekala, až droga zapůsobí. „Poslyš, chceš si vydělat nějaký peníze?“ Otupěle jsem přikývla. „Ti chlápkové v lokálu jsou neškodní – chtějí se jen trochu pobavit. Když k nim budeš milá, slibuju ti, že v tom Motelu č. 6 dlouho bydlet nebudeš.“ Zrudla jsem studem. „Jak ses to dozvěděla?“ Pokrčila rameny. „Zahlídla jsem ve tvojí kabelce klíč.“ Zvedla ruku k mému obličeji a já si na okamžik připomněla, jak mě 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259798