19
Na třetí pokus to už musí určitě vyjít, říkala jsem si, když jsem proklouzla do našeho domu na Vinohradech. Zase jsem se neubránila a musela počítat schody, dlaní jsem hladila zábradlí a prsty objížděla mosazné hroty. Konečně jsem vyšplhala do čtvrtého patra, posledního pod půdou. Doprava jsem se nepodívala a rovnou přistoupila ke dveřím s oválnou cedulkou Boháčová. Teprve na třetí zazvonění, když už jsem to pomalu chtěla vzdát, se ozvaly šouravé kroky. Slyšela jsem, jak někdo zevnitř odklápí kryt kukátka a pak dlouho chrastí klíči. Překvapilo mě, jak moc jsem se na Boháčovou těšila. Chtěla jsem znovu po letech pohlédnout do jejích zkoumavých očí. Vyslechnout si, co mi její našpulené tenké rty navykládají o nepravostech v domě. Hodně sousedů ji nesnášelo. Boháčová měla přehled o všem, co se kde šustlo. Věděla, kdy se kdo vrací domů, kdo se s kým pohádal a čí auto parkuje špatně na dvoře. Kladla nepříjemné, všetečné otázky, ze kterých se nedalo jen tak vykroutit. Na druhou stranu to ale byla osoba, která měla v domě nezastupitelné místo. Ochotně sousedům zalívala kytky, přebírala balíky a dohlížela na řemeslníky. Když jsem jednou na schodech zakopla a rozbila si koleno, vzala mě k sobě domů, ránu mi vymyla a přišila mi na roztržené kalhoty záplatu. Dveře se konečně otevřely.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259720