FERDINAND II. Kdy žil: 1578–1637 Kdy vládl: 1620–1637 Menší, zavalitý Ferdinand Štýrský byl v soukromí laskavý a štěd rý a žil příkladným rodinným životem. Jakmile však šlo o kato‑ lickou víru, coby odchovanec a přítel jezuitů neznal slitování. Katolictví fanaticky prosazoval násilím, zabavoval majetky, desetitisíce lidí přiměl k emigraci. Roku 1617 byl zvolen nástupcem bezdětného bratrance Matyáše. Protestanti volbu poté odvolali a na trůn dosadili „zimního krále“. Se stavovským povstáním se katolické vojsko vypořádalo v bitvě na Bílé hoře. Následovalo zatýkání a 27 poprav na Staroměstském náměstí v roce 1621. Vítězství završil vydáním nového zákoníku (Obnovené zřízení zemské). Stavovskou monarchii střídal abso‑ lutismus. Za třicetileté války se netakticky zbavil svého nejschopnějšího generála Albrechta z Valdštejna, jehož chebskou vraždu předem schválil. Země Koruny české ochudil o Horní a Dolní Lužici.
Dvacet sedm hlav a čisté svědomí Byl večer 20. června 1621. Ferdinand II. nemohl usnout. Porážka českých stavů na Bílé hoře jej vynesla zpátky na trůn. Fridricha Falckého jsem se zbavil, Rudolfův majestát zrušil, liboval si v duchu. Žádná náboženská svoboda už nebude, mnul si ruce.
~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259674
Ale nemohl spát, protože jej tížilo svědomí. Ráno má být popraveno 28 vůdců stavov‑ ského povstání. A pěkně na Staroměstském náměstí, za účasti široké veřejnosti. Pro výstrahu! Utužit poměry je přece zapotřebí v každé době. Ale to svědomí! Svědomí jej hryzalo. Bůh jim dal život a já je o něj mám připravit… – Ale přece je nepopravím sám. Od toho mám kata. Na špinavou práci mají totiž panovníci vždycky někoho. Ale já musím dát rozkaz, jenom já. Ferdinand se převaloval na posteli. Krátce s půlnocí dostal nápad. Zazvonil na sluhu, aby mu přivedl kněze, jeho zpovědníka. Jezuitský páter dorazil neprodleně. „Oč žádáš, můj pane?“ zeptal se úslužně. Ferdinand přemýšlel, jak do toho. „Mám vydat příkaz k zabití 28 lidí a nevím, jestli můžu,“ vyhrkl nakonec. Páter přemýšlel. Nebylo to poprvé, co se Ferdinand o něčem radil. V podstatě dělal, co mu poradili. „Jestli můžeš?“ zděsil se naoko jezuita. „Ty, můj pane, ty můžeš všechno!“ „Všechno?“ rozzářil se Ferdinand. „Všechno,“ přikývl zpovědník, ale pak se trochu zarazil, přišlo mu to trochu jednoduché. „Ale zároveň ukaž, jak jsi milosrdný. Jednomu dej milost,“ dodal. „A pro jistotu, můj pane, pro jistotu vykonej kajícnou pouť k zázračnému obrazu Panny Marie do Mariazellu.“ A tak na druhý den padlo na dláždění Staroměstského náměstí dvacet sedm hlav a svě‑ domí bylo vykoupeno jednou milostí a výletem. A na to slavné poutní místo dnes ve Ferdinan‑ dových stopách míří davy turistů.
~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259674
FERDINAND III. Kdy žil: 1608–1657 Kdy vládl: 1637–1657 Melancholický syn Ferdinanda II. měl vynikající vzdělání, jazykové nadání (ovládal sedm řečí) a široké umělecké zájmy. Sám psal básně v italštině a skládal hudbu. Aby utužil svou slabou fyzickou kondici, od mládí hodně cvičil a sportoval. Byl hospodárnější než otec, jemuž měl jednou zádumčivě opáčit: „Jen přemýšlím, zda mi bude vůbec kdy dáno, abych splatil tvoje dluhy.“ Kvůli daním nechal zhotovit soupisy poddanské půdy (berní rula a lánské rejstříky). Za jeho vlády skončila vestfálským mírem třicetiletá válka (v roce 1648). Moc Habsburků v Evropě poněkud zeslábla, ale uvnitř země se na absolutistické a katolické linii politiky nic neměnilo. Pražské vysoké učení spojil s jezuitskou školou: vznikla tak Karlo‑Ferdinandova univerzita. V oblibě měl česká poutní místa, uctíval svatého Václava. Počínaje jeho pohřbem byly ostatky králů ukládány do kapucínské krypty ve Vídni.
Výběrčí daní Elegantní Ferdinand III. se zajímal o kde co. O filozofii, malířství, právo a historii, stejně tak o vědy přírodní či teorii vojenství a pevnostní stavitelství. Obdivoval vynález vývěvy, založil italskou literární akademii. Domluvil se sedmi jazyky, psal básně a byl prvním Habsburkem komponistou, hudebním skladatelem. Ve všem byl vždycky takový zodpovědný a prozíravý. A když bylo potřeba, také šetrný a spořivý. Šel příkladem a omezil dvorské výdaje. Právě skončila devastující třicetiletá válka. Ferdinand stál u okna a přemýšlel. Za ním u stolu seděl jeho hlavní účetní, koukal do poznámek v notesu a tvářil se ustaraně.
~ 100 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259674