Aura, čakry a sebeléčení (Ukázka, strana 99)

Vnímání a následování intuice Během našich setkávání jsme našli tři skupiny lidí. Jedni dobře vnímají svoje tělo, jeho signály, pocity a řídí se jimi. Jiní tyto signály vnímají, ale neřídí se jimi. A jiní už ani signály, pocity svého těla nevnímají.

Přišli jsme na to, že jsme dost často v nedůvěře a v následném nereagování na naše pocity doslova trénováni. Například vidíme maminku, je uplakaná, a my se jako malé děti ptáme, co se stalo. Maminka nás nechce trápit, nechce, abychom měli zbytečné starosti, a tak nám odpoví: „Nic, nic se nestalo“. Anebo žijete s partnerkou. Nějak poslední dobou máte nepříjemné pocity, něco tu nehraje, něco je jinak. Když se jí zeptáte, ujistí vás, že ne. Že je vše v pořádku. Ale vy ty nepříjemné pocity máte dál a znovu se ptáte. A zase dostanete zamítavou odpověď. Až jednoho dne vyjde najevo, že má někoho jiného. A je to venku. Pokud i přes svoje jasné pocity zprostředkované intuicí dostaneme zamítavou, v tomto případě třeba i lživou odpověď, a pokud se to tak děje často, přestaneme signálům z našeho nitra věřit. Odpojíme se od svojí intuice a ztratíme s ní kontakt. Když své schopnosti nepoužíváme, pomalu je ztrácíme. Jsou to ale dary, kterých bychom si měli vážit. Cesta zpět k obnovení spojení je cestou postupného nabytí neochvějné důvěry ve své vlastní pocity.

Příběh ženy, která neposlechla svou intuici Při měření jsme se jednou setkali se ženou, která měla na šesté čakře jen 20 % energie. Nosila brýle a trpěla častými bolestmi hlavy. Při povídání jsme se dozvěděli, že se žena při jedné své večerní cestě dostala do tmavé, odlehlé uličky. Byla to nejkratší cesta k jejímu domovu. Cosi uvnitř jí říkalo, že není vše v pořádku.

I přesto, že měla tento divný pocit, šla uličkou dále. Zde ji přepadl neznámý muž a znásilnil ji. Naštěstí žena přežila a muže policie vypátrala a odsoudila. Negativní zážitek ji ale od té doby provází dalším životem. Kdyby poslechla intuici, která jí před vstupem do uličky varovala, a dala na své pocity, mohlo být možná vše jinak.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259656

V tomto příběhu je krásně vidět, jak jednoduché nevyslyšení zpráv naší duše – pocitů – vyburcovaných intuicí, může vést třeba k takto bolestným zážitkům. I samotný fakt, že žena trpěla častými bolestmi hlavy (což může znamenat i jakýsi druh sebetrýznění, vyčítání si toho, že neudělala to či ono), naznačuje, že oslabenost proudění energie v její šesté čakře se již projevuje i na fyzickém těle. Nutnost používání brýlí rovněž ukazuje nedobré zásobení zrakového orgánu energií a jeho oslabení. Jako by žena některé věci už nechtěla vidět. A je to tak. A staly se i díky tomu, že neposlechla svou intuici.

Příčin oslabení šesté čakry může být ale daleko více. Její souvislost s energetickým zásobováním třeba uší naznačuje, že můžeme vědomě blokovat i nějaké informace, které prostě nechceme slyšet. Mnohdy říkáme: To nechci slyšet, ani mi to neříkej!“ nebo naopak zase: „Ten slyší i trávu růst.“ a „Slyšel jsem to, co jsem ani nechtěl“. I toto vyjadřování může naznačovat něco, co si sebou neseme již delší dobu. Blokujeme se, abychom neslyšeli věci, o kterých ani nic vědět raději nechceme.

Příběh ženy, která raději ohluchla Jednou jsme se setkali se starší ženou. Měla naslouchátko a i přesto velmi špatně slyšela. Už její měření ukázalo, že naplněnost intuiční čakry je na 10 %. Nebylo tedy divu, že naslouchání nepatřilo mezi nejsilnější ženiny stránky. Zajímavé bylo při měření, že žena vlastně ani nic nechtěla slyšet, jen se přišla změřit, aby zjistila, jak je na tom. Přitom intuici měla velice silně vyvinutou, neb nezřídka se jí stávalo, že dobře věděla, co přijde a co bude následovat. Nikdy ale na tuto informaci nedala a vše viděla jako náhodu.

Vlastně ji ani nic dalšího nezajímalo. Souvislost mezi svou intuicí a tím, co se dělo, nikdy nepřiznala. Žena měla na vše prostě svůj názor, za nedoslýchavost podle ní může její stáří a žádné myšlenkové pochody to rozhodně nemohou ovlivnit. Inu komu není rady…

Obdobně je na tom i náš zrak. Co nechceme vidět? Otázka krátkozrakosti a dalekozrakosti. Proč v prvním případě nechceme vidět něco v budoucnu, nebo v případě druhém něco v bezprostřední blízkosti? Co v životě jsme viděli tak hrozného, že by bylo lepší 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259656

to již nikdy nevidět? Odpovědí nám mohou být zážitky a k nim vytvořené postoje již z našeho raného dětství. Nezřídka bývají příčinou hádky rodičů. Důsledkem toho, že nechceme to či ono vidět, je, že si nevědomě blokujeme energii v šesté čakře, a tím i výše zmíněnou intuici.

Dost často nám naši klienti svěřili, že jako děti zažili něco neobvyklého, jejich předtucha se naplnila a oni, protože tomu nerozuměli a neměli se s kým o tom poradit, se toho zalekli a raději se příjmu informací a pocitů uzavřeli. Bylo to jakoby nad jejich chápání, nad jejich síly. Dále šli raději pragmatickou, rozumovou cestou, která zdánlivě skýtá bezpečí, neboť vše je viditelné, slyšitelné i hmatatelné již prvoplánově. Nemusíme se bát nepoznaného a nehmatatelného.

O ženě, která nevěřila svojí intuici Při jedné z terapií jsme se setkali se ženou, která měřením vykazovala energetickou hodnotu na šesté, intuiční čakře v hodnotě 10 %. Při následné rozmluvě nám žena sdělila, že na intuici absolutně nevěří. Potom vyprávěla svůj příběh. Když se před osmi lety setkala se svým mužem, zamilovala se, ale… Měla takový divný pocit, že není vše v pořádku. Nedbala ale na toto upozornění vlastní intuice, nedala ani na zprávy od kamarádek, které její pocit potvrzovaly. Muže si vzala a bylo to. Dnes, kdy neuběhlo ani osm let od jejich sňatku a společně s mužem přivedli na svět dvě dcery, od ní její muž odešel, neboť pro něj žádná sukně nebyla dosti vzdálená.

A žena to věděla již tenkrát. I přesto na intuici nevěřila, neboť to není nic pro ni. Až při terapii rodinných konstelací se ukázalo, že převzala nedůvěru v intuici od své babičky, která se v minulosti zařekla, že díky skutečnosti, kterou zažila, nikdy na intuici již věřit nebude. A naše žena, její vnučka, to hrdě nesla s ní, i když zprávy měla, prostě jim nevěřila. Po terapii ale nastala změna. Žena nechala to, co bylo babičky, babičce a svou intuici si dovolila. Při dalším setkání jí zcela planuly oči a nadšeně vyprávěla o tom, jak jí intuice v jejím životě pomáhá. Protože ona prostě ví, jak to dopadne.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259656