Pro svět mrtví (Ukázka, strana 99)

„Tak dobře,“ řekla. „Půjdu. Slainté.“ Pozvedla kelímek s kávou, jako by mu připíjela na zdraví.

Věděla, že to bylo malicherné a pomstychtivé, ale nebýt jeho, John by nepřišel o nohy, ona by se necítila tak zahořkle a ne­ muselo by jí být každý den špatně z mučivého pocitu viny.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259627

10 Před kanceláří na ni čekal detektiv Dooley, opíral se o otevřené dveře a bavil se s Moirin. Smáli se včerejšímu dílu Nahé kamery, kdy herci vyrazili do salonu pro nový sestřih, ale nic netušící kadeřnici řekli, že se patologicky bojí nůžek. „Jak se vede, madam?“ usmál se, když se Katie posadila ke stolu a otevřela svůj kelímek s kávou. „Dostala jste tu mou zprávu o psech?“ „Dostala, ano. Nějaký pokrok od té doby?“ Detektiv Dooley se podíval na hodinky. „Právě vyrážím za tím chlapem, který na internetu inzeroval dva psy s papíry. Vy­ stavil je na webu a odpovídají popisu psů, kteří byli ukradeni z toho hotelu Cassidyových.“ „A co je to za rasu?“ Detektiv Dooley otevřel poznámkový blok. „Jeden je ně­ mecký ovčák a ten druhý maďarský ohař, vyžla. Oba s papíry.

Za toho vlčáka chce tisíc eur a za toho druhého sedm set.“ „To je trochu drahé, řekla bych, ale, víte, není to zas tak do nebe volající, jestli mají opravdu papíry.“ „Jmenuje se Mulvaney a má kotce dole v Riversticku. Říká tomu chovná stanice, ale to je jenom zástěrka. Je to útulek pro kradené psy a on se specializuje na prvotřídní zvířata s rodo­ kmenem, ale sehnal by vám i vořecha, kdybyste chtěla. Většinu prodá přes webové stránky, ale také je vyváží, většinou něja­ kým jiným obskurním prodejcům ve Velké Británii. Britové platí za kvalitní psy majlant.“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259627

„Mulvaney? Gerry Mulvaney? To jméno jsem už slyšela, když byla o minulých Velikonocích ukradena ta štěňata dlouho­srsté kolie z Ballygarvanu,“ poznamenala Katie. „Nikdy jsme ho ale neobvinili, že ne?“ Detektiv Dooley zavrtěl hlavou. „Vždycky přísahá, že k těm psům přišel legálně. Nevím, jak přesně to funguje, ale údaje z jejich čipů vždycky odpovídají, nebo psi vůbec čip nemají, tak jsme nikdy nemohli dokázat, že nejsou jeho. Jsem si jistý, že Bill Phinner nebo někdo z jeho technického týmu by vám řekl, jak se to dělá.“ „Mě nezajímají ani tolik ti psi,“ řekla Katie. „Já chci vědět, kdo mu je dal.“ „Jsem si naprosto jistý, že Mulvaney mi to neřekne. I kdy­ by mi nějaké jméno dal, bude nejspíš vymyšlené, a víte, co vždycky říká: ‚Přísahám na bibli svatou, že to jméno mi řekl ten chlap, co mi ty psy prodal, a já ho nikdy předtím neviděl, tak jak jsem měl vědět, že to není košer?‘ Ale má smysl to tam zkusit.“ „Kdy vyrážíte?“ „Za deset minut. Vezmu s sebou Scanlanovou. Jenom če­ kám, až domluví s těmi kočovníky, co hnali své koně po McSwiney’s Villas.“ „Tak moment. Vážně? O tom jsem neslyšela.“ „Kočovníci říkali, že je to protest, ale dva z těch koní skon­ čili v cyklistickém obchodě dole na Blarney Road a kromě na­ páchané škody v tom obchodě záhadně zmizela tři horská kola za čtyři sta eur.“ „Matko Boží,“ povzdychla si Katie. „Tak tohle by člověk nevy­ myslel, viďte? Předpokládám, že řeknou, že jim ti koně utekli.“ Na chvíli se zamyslela a dodala: „Možná bych do River­ sticku mohla jet s vámi. Mám z té krádeže psů a z toho muže

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259627