Peters_sazba.qxd2.4.201920:42Stránka98
podíval pozorněji, že zajatcova povolnost se velice podobá spokojenosti a že stoupá stejně energicky jako jeho stráže, jen aby neztratil z dohledu štíhlý pas Annest a její pružná ramena. Chraň Bůh, aby myslel na útěk. Dobrá, pomyslel si Cadfael, když je nechal jít a otočil se k Sioned, Bůh to nějak rozřeší! Stejně jako to činil vždycky a bude činit navěky! Muži z Gwytherinu nařezali mladé větve a udělali z nich zelená nosítka, aby odnesli Rhisiartovo tělo domů. Pod mrtvolou, když ji zvedli, bylo mnohem více krve než kolem rány vpředu, třebaže hrot šípu sotva protkl kůži a oděv. Cadfael by byl rád prozkoumal lépe halenu a tu ránu, ale nechal toho, protože Sioned tu stála zkamenělá žalem a v její přítomnosti nebylo možno jednat jinak než obřadně a slavnostně. Navíc se brzy dostavili všichni sluhové z Rhisiartovy domácnosti, aby donesli pána domů, zatímco správce čekal u brány s bardy a plačkami, aby ho naposled uvítal. Nyní už nešlo o pátrání po vině, ale o první z obřadů velkolepého pohřbu, při němž by jakékoli další zkoumání bylo neslušností. Dnes už nic nepořídí. I převor Robert pochopil, že musí se svými bratry opustit truchlící obec, v níž jsou pouhými cizinci. Když došlo na zvednutí nosítek s mrtvolou, nyní s pěkně narovnanýma nohama a s rukama složenýma podél těla, Sioned se ohlédla ještě po někom, komu chtěla svěřit čestnou roli nosiče. Ale nenašla ho. „Kde je Peredur? Co se s ním stalo?“ Ačkoli ho nikdo neviděl odejít, byl pryč. Poté, co bratr Jan dokončil Peredurovo dílo, nikdo si už mladíka nevšímal. Ztratil
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259374