zal vyhnat jiskru rozumu. Maxmilián se vždy snažil zaujmout pozici pohov a dělat co nejméně pohybů, protože jedině v této poloze netrpěl silnými mučivými bolestmi. Z havanského doutníku pokuřoval ustavičně. Druhý démon měl mnohem delší historii a v hierarchii Temnoty zaujímal velmi vysoké postavení. Byl to úředník Satanovy vlády, pekelný kancléř Kornelius. Byl jedním z nejkrutějších lidských netvorů, z nichž se stal démon. Proslavil se svými šílenými zvrácenými praktikami mučení lidských duší. Ďábel se s ním vždy radil. Ve válečných operacích démon dohlížel nad generály, ale konečná rozhodnutí nevydával, neboť mu chyběla odvaha. Používal drahé pánské kolínské. Vylil na sebe vždy celou lahvičku, takže bylo možné jeho přítomnost vycítit na dálku. Měl sice nohy, ale ty vypadaly spíš jako krutá parodie na lidské končetiny. Démon je nikdy nepoužíval, neboť se v prostoru vznášel. Vypadal u toho jako silueta zpomalené postavičky animovaného filmu, která tvořila jakýsi závoj poskládaný ze sebe sama, jenž za démonem mizel do ztracena. Jay démony pozdravil. Generál místo odpovědi vyfoukl doutníkový dým a Kornelius nehnul ani brvou. Jay na sobě přesto cítil jeho chladný zlostný pohled. Nebylo to poprvé, co se Jay s touto dvojicí setkal, přesto při každém setkání samým strachem přerývavě dýchal. Jay s Armandou a démony se vydali do doků lodi. Vpředu šel Jay, který nesl aktovku s dokumenty a konzoli pro ovládání Černé mše. Po jeho boku šla Armanda, za ní se vznášel Kornelius a jako poslední šel generál, který hlasitě dupal svýma uhelnýma nohama a zanechával za sebou černé stopy. Maxmilián cestou sýpavě pokuřoval z doutníku a občas zaklel, když se bolesti staly nesnesitelnými. V takových chvílích kancléř Kornelius pokynul rukou, aby se celé procesí zastavilo a generál si mohl chvíli odpočinout, než se dali všichni opět do pohybu. Když došli k dokům, nasedli do člunu a zamířili rovnou na povrch Nového Marsu do přístavu Dálný východ, který byl k laboratořím korporace nejblíže.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259337