zal vyhnat jiskru rozumu. Maxmilián se vždy snažil zaujmout pozici pohov a dělat co nejméně pohybů, protože jedině v této poloze netrpěl silnými mučivými bolestmi. Z havanského doutníku pokuřoval ustavičně. Druhý démon měl mnohem delší historii a v hierarchii Temnoty zaujímal velmi vysoké postavení. Byl to úředník Satanovy vlády, pekelný kancléř Kornelius. Byl jedním z nejkrutějších lidských netvorů, z nichž se stal démon. Proslavil se svými šílenými zvrácenými praktikami mučení lidských duší. Ďábel se s ním vždy radil. Ve válečných operacích démon dohlížel nad generály, ale konečná rozhodnutí nevydával, neboť mu chyběla odvaha. Používal drahé pánské kolínské. Vylil na sebe vždy celou lahvičku, takže bylo možné jeho přítomnost vycítit na dálku. Měl sice nohy, ale ty vypadaly spíš jako krutá parodie na lidské končetiny. Démon je nikdy nepoužíval, neboť se v prostoru vznášel. Vypadal u toho jako silueta zpomalené postavičky animovaného filmu, která tvořila jakýsi závoj poskládaný ze sebe sama, jenž za démonem mizel do ztracena. Jay démony pozdravil. Generál místo odpovědi vyfoukl doutníkový dým a Kornelius nehnul ani brvou. Jay na sobě přesto cítil jeho chladný zlostný pohled. Nebylo to poprvé, co se Jay s touto dvojicí setkal, přesto při každém setkání samým strachem přerývavě dýchal. Jay s Armandou a démony se vydali do doků lodi. Vpředu šel Jay, který nesl aktovku s dokumenty a konzoli pro ovládání Černé mše. Po jeho boku šla Armanda, za ní se vznášel Kornelius a jako poslední šel generál, který hlasitě dupal svýma uhelnýma nohama a zanechával za sebou černé stopy. Maxmilián cestou sýpavě pokuřoval z doutníku a občas zaklel, když se bolesti staly nesnesitelnými. V takových chvílích kancléř Kornelius pokynul rukou, aby se celé procesí zastavilo a generál si mohl chvíli odpočinout, než se dali všichni opět do pohybu. Když došli k dokům, nasedli do člunu a zamířili rovnou na povrch Nového Marsu do přístavu Dálný východ, který byl k laboratořím korporace nejblíže.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259337
Jasné denní světlo v přístavu Dálný východ znenadání vystřídala černo-černá tma. Zombie, kteří měli zrak jako lidé, najednou neviděli téměř nic. Řetězce nanoviru proto okamžitě přeorientovaly jejich receptory na umělý instinkt založený na jevu tzv. třetího lidského oka, čímž však lze zrak nahradit pouze částečně. Nad přistávací plošinou se objevila světla přistávajícího člunu a ozvalo burácení motorů. Před samotným přistáním člun na chvíli zůstal viset ve vzduchu a všechny zombie, kteří se vyskytovali v místě přistání, spálil na uhel. Pak hladce přistál a z jeho útrob vyrazil obrněný transportér. Zamířil k mrakodrapu korporace Galaktika a rozdrtil všechny zombie, kteří mu přišli do cesty. Před ústředním vchodem do firemní budovy se vůz zastavil a jeho posádka vešla do budovy. Ve vstupní hale žádní zombie nebyli, zato uprostřed haly seděli dva mohutní trojhlaví psi s vyplazenými jazyky. Z jejich vztekle pokrčených tlam odkapávala krev nakažených lidí, která byla ještě čerstvá. Faraday znejistěl a zastavil se. Když uviděl, že psi se poslušně dívají na generála, pokračoval v cestě k recepčnímu stolu. Armanda šla za ním, zatímco Kornelius se zastavil vedle generála a vyčítavě se na něj zadíval. Maxmilián vyfoukl dým a v tu chvíli ze tmy vystoupili dva vysocí vojáci v brnění s tasenými meči a postavili se za kancléře. Ten pokynul Maxmiliánovi a následně se oba podívali na Jaye v očekávání jeho pokynů. Faraday se nejprve musel uklidnit. I pro člověka posedlého okultismem bylo cestování s démony těžkou zkouškou jeho smrtelné duše. Došel k recepci, otevřel kufřík a předstíral, že zkoumá nějaké dokumenty. Kornelius volnou chvíli využil k tomu, aby doplul k jednomu z mrtvých zombie, který ležel na recepčním stole. Faraday sebou trhl, když ucítil, že má démona za zády. Ten jedním prudkým pohybem otevřel lebku mrtvoly aby si prohlédl její mozek. Jeho pravé oko vylezlo z očního důlku jako tenký had a k mozku se přiblížilo, aby jej mohlo lépe prozkoumat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259337
„Musíme najít profesora Johna Crunche,“ pronesl Kornelius, který se nepřestával zaobírat mozkem nakaženého. „Vidím, že ve viru došlo ke změnám. Jeho pokus se očividně zdařil, takže náš pán bude spokojen.“ Faraday se k démonovi rozpačitě pootočil, kolena se mu třásla, ale rychle se zkoncentroval a řekl: „Navrhuji, abychom aktivovali robotický systém zabezpečení společnosti.“ Kornelius udělal překvapený obličej, pokud se dá to, co před sebou Faraday viděl, za obličej vůbec označit. „Mikrodružice se brzy vrátí do lodi a tmu vystřídá světlo, takže já pak můžu pokračovat v práci pod ochranou robotů,“ odpověděl Jay na nevyslovenou otázku kancléře. Kornelius kývl a vrátil se ke generálovi se svou ochrankou. „Pánové,“ oslovil démony Faraday, „pojďme do střediska řízení informačních systémů budovy.“ Tříhlaví psi vyrazili z místa. Vrhli se kupředu a roztrhali všechny zombie, na které po cestě narazili. Za nimi vyrazil Jay, Armanda, Kornelius a Maxmilián, procesí pak uzavírali dva obrovští vojáci Temnoty v plátové zbroji. V hale informačních systémů se Jay s Armandou připojili k centrálnímu superpočítači kolonie. Získali přístup ke všem příchozím informacím, jichž bylo obrovské množství jako kdekoliv jinde. Jay zvolil menu bezpečnostních systémů, kliknul na logo laboratoře pro vývoj robotické technologie pro vojenské účely a stiskl tlačítko „Aktivovat vše“. Program byl vytvořen tak, že pouze toho, kdo měl u sebe speciální přístroj s určitým signálem, roboti ignorovali a nepovažovali za nepřátelský cíl. Na velkých obrazovkách superpočítače se začaly rychle střídat stovky obrázků, které ukazovaly, jak vojenští roboti spouštějí příslušné mechanismy, testují jednotlivé uzly, nabíjejí zbraně a přijímají cíle a úkoly. Zatímco Armanda pracovala s počítačovým kódem bezpečnostních systémů, Faraday se vzdálil a přistoupil k démonům. „Co dál?“ zeptal se Kornelius.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259337