„Co u ní zapomněl?“ zvedl tázavě obočí Miktian, stále ještě zírající do ohně. „Netuším,“ pokrčila Astarta rameny. „Nemám se ho zeptat?“ „Šel určitě k ní? Ne od ní?“ pronesl s důrazem na slova, vyjadřující směr. „Určitě,“ přikývla Astarta. „Aha, tady je ten opozdilec,“ konstatoval Bast a zvedl se z křesla, když se oheň v krbu na moment jasněji rozhořel. „Cítím se divně…“ vešel Michael ve svém oblíbeném plášti do dveří obýváku, ozářeném třepotavým světlem plamenů. Nebyl zrovna dobře naladěn. Miktian se rozesmál. „Přiznám se, že i já se cítím nezvykle divně! Ale to bude rozhodně zábavné!“ „Čiré šílenství,“ pokýval přesvědčeně hlavou Michael. „Ale to je přesně v tvém stylu.“ „Už jsme tu všichni,“ konstatovala Astarta, „vyrazíme?“ Místo odpovědi tleskl Bast do dlaní, oheň v kamnech pohasl a místnost se ponořila do tmy.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259336
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259336
2. KAPITOLA Silné poryvy podzimního větru si pohrávaly s dlouhým Miktianovým kabátem, takže chvílemi vypadal jako velká, tmavá křídla, která mu vlála za zády. Bílý hedvábný šál se mu vlnil nad rameny jako křídla ptáka. Bast nastavil tvář větru. Upřeně hleděl do dáli, kde až na samém kraji obrovské, od deště mokré asfaltové plochy svítily na pozdní večerní obloze jasná různobarevná světla letištních administrativních budov. Netrpělivě popocházející Michael se snažil postavit k větru zády nebo alespoň bokem. Patrně mu silné, studené poryvy větru nepůsobily žádné potěšení. Znovu a znovu se s nadějí díval na malé, černé letadlo, u jehož schůdků stáli. Z otevřeného poklopu vycházelo jasné, teplé světlo. Nakonec Miktian přestal sledovat vzdálená světla a podíval se na hodinky, velký stříbrný chronometr neznámé značky, vyvolávající dojem naprosté spolehlivosti. „Poslala jsem pro Laru limuzínu,“ sdělila Astarta, která až dosud stála beze slova v tmavém stínu letadla. „Jela si vybrat šaty a potom šla do kosmetického salónu. Auto tady musí být každým okamžikem. Mimochodem řidič nebyl informován, proč ji sem veze, takže Lara zatím o ničem neví. „Michaeli,“ podíval se Bast výsměšně na jeho marné pokusy skrýt se před větrem, „co myslíš, měli bychom se s Larou vzít v kostele?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259336