POSLEDNÍ DEN V ROCE
Jaký je vlastně poslední den ve starém roce? A první v novém? Je jiný, než všechny ty předcházející? Je snad stejný? Je prostě poslední, ten druhý je první. Pro někoho možná jiný, než ostatní, pro někoho stejný. Jaký je pro nás? A o tom si chci s tebou povídat právě na přelomu roku, ve chvíli, kdy jeden končí a druhý začíná. Ve chvíli, kdy kolečka všech hodin na světě postrčí ručičky na dvanáctku, kdy za svítícími okny vystřelí zátky dobře chlazených sektů, ve chvíli, kdy otevřou se okna dokořán a noční ticho ulic naruší hlasy vítající Nový rok. Kdy tmu rozeženou hvězdice hořících prskavek, vystřelovaných raket a ohlušujících petard. V tu chvíli, kdy většina lidí si přeje a dává si ta nejlepší předsevzetí. Právě v tu chvíli si s tebou chci povídat. Chci být s tebou sám. Jak začít rozhovor, když nejsi u mne? Budu mluvit k tobě a sám za tebe odpovídat? Ne, bude to monolog, který uslyšíš jindy na přelomu roku, nebo jiný den. Ale bude stále stejný. Změní se na vyznání, jaká budeš slýchat po všechny dny toho nového roku. Pokaždé ti řeknu. Přicházím, lásko, na přelomu roku do zklidnělé ulice, budu potkávat náhodné chodce.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259149
V JINÉM SVĚTĚ
Jo, takhle ano. Tak by to mělo být. Zastavit někde ve vedlejší uličce. Opustit přeplněné silnice, zastavit u velkých vrat a zvědavě se pokusit otevřít. Nahlédnout a za nimi uvidět zarostlou zahradu vysokou trávou a na samém konci spatřit dřevěné stavení. Tak jsem si to představoval, tak jsem si vysnil a tak se stalo. Vedlejší ulička, veliká venkovská vrata, vše podle mých představ. Věděl jsem, že vezmu za kliku a otevřu. Viděl jsem, že tam na konci zahrady budeš čekat ty. Vím o tobě hodně, myslím si, že vše, ale přesto jsem nevěděl. Neznal jsem tě v tomhle prostředí, nedalo se vymyslet, nedalo se vysnít. A tak nevím, jak se vůbec mohlo stát, že jako příchozí z přeplněných ulic jsem podlehl tomu vzít rýč a zrýt zarostlý záhon. A vždycky, když bolely ruce a necítil jsem záda a narovnal se v poledním slunci, vždycky jsem z dálky se díval na tebe a viděl tě při práci. Poprvé velice prostě oblečenou a vůbec mi nechyběly módní šaty, ani boty na vysokém podpatku, nepostrádal jsem ani rtěnku, stíny, upravené vlasy. Díval jsem se tajně a byl jsem šťastný, že tě vidím. A pak jsem měl obrovskou touhu dál rýt zarostlý záhon. Najednou jsem si povšiml krásy stromů a zatoužil po takové zahradě. Sváteční vůní mi byl kouř z nočního ohýnku. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259149
V plamíncích ohně jsem nacházel obrovský pocit klidu. A tolik se mi chtělo s tebou povídat. Držet tě kolem ramen, občas pohlédnout na oblohu, kde vévodil Velký vůz. Ano, takhle jo. Našel jsem klid a bylo mi krásně. A kromě toho našel jsem tvou druhou tvář, tvou druhou podobu. Je prostší než ta první, ale zdá se mi ještě krásnější. Za těmi velkými vraty jsem tě našel podruhé, ale napořád. Prožil jsem s tebou hodně krásných příhod a chvil, ale tahle patří mezi ty nejkrásnější.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259149