„Neblbni, Tome. Když to praskne, bude z toho strašnej průšvih. Je to regulérní podvod. Trestnej čin.“ Tomáš trochu znejistěl. Možná to za těch pár tisíc opravdu nestálo. Jenže za poslední dva týdny se mu zůstatek na účtě povážlivě ztenčil a po tom, co se dozvěděli od Kenta, bylo jasné, že tohle není poslední cesta do ciziny. I když si před Karolínou hrál na borce, který má něco našetřeno, realita byla taková, že dvě tři takové cesty by ho zruinovaly. Zvlášť když si budou nechávat ujíždět předem zaplacené autobusy, aby mohli přespat v drahém penzionu. „To vyjde,“ slíbil do telefonu. „S taxíkama nám to taky vždycky vyšlo.“ „Víš moc dobře, že tohle je jiný.“ Ano, v tomhle případě nepůjde o jednu ze stovek faktur od pravidelného dodavatele. Někdo z likvidačního oddělení otevře spis a chvíli bude zkoumat, jestli na to klient měl opravdu nárok, jestli sedí datum a jestli je faktura v pořádku. Pokud to přistane na stole někomu hodně pečlivému, třeba té babizně, co věčně chroupe hlávkový salát, hrozí riziko, že si na mapě najde Bilthoven a zjistí, že se penzion manželů Hooftových nachází podezřele daleko od místa poruchy nebo nehody. Ale kdo má u nich v práci čas, aby se zabýval jedním případem tak do hloubky? Když dal loni jednomu klientovi omylem éčkový mercedes, přestože na tak luxusní náhradní vozidlo neměl nárok, taky to nikdo neřešil. Přitom šlo o mnohem větší částku. „Zkus něco najít. Prosím.“ „Fakt si seš jistej, že víš, co děláš?“ „Jo, jsem.“ „Ach jo.“ „Dík. Máš to u mě. Pošli mi to číslo co nejdřív esemeskou, jo?“
107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258898