Jednou, ze zdvořilosti, jsem jí řekla, že mě taky trápí návaly horka, a od té doby si mě s tím spojuje… s Přechodem. „Tak jak to zvládáte?“ haleká na mě místo pozdravu. Což to celé ještě zhoršuje, jak tam tak sedím, rozjímám, stárnu. Mí synové už jsou všichni dospělí, takže místo pěti praček peru už jen jednu, ale pořád to trvá stejně dlouho. Minulý týden jsem se přestěhovala, už tak po sto padesáté. Odvezla jsem do prádelny všechno ložní prádlo a závěsy a ručníky, vrchovatý nákupní košík. Bylo tam narváno, nebyly volné žádné sousedící pračky. Nacpala jsem svoje věci do třech různých dvířek a šla si za Ofélií rozměnit. Když jsem se vrátila, naházela jsem dovnitř mince, nasypala prášek a zmáčkla tlačítko. Jenomže jsem omylem zapnula tři nesprávné stroje. Pračky, které právě dopraly prádlo jednoho chlapa. Natlačili mě na pračky. Hrozivě se nade mnou tyčili, Ofélie i ten chlap. Jsem dost vysoká a teď už nosím punčocháče značky Big Mama, ale oba to byli hotoví obři. Ofélie svírala v ruce plechovku se sprejem na skvrny. Chlap na sobě měl džíny s odstřiženými nohavicemi a jeho mohutná stehna byla porostlá zacuchanými zrzavými chlupy. Hustý plnovous chlupy vůbec nepřipomínal, vypadal spíš jako naducané zrzavé obložení dětské postýlky. Na hlavě měl kšiltovku s gorilou. Nebyla mu malá, ale měl ohromně husté vlasy, které kšiltovku vytlačily tak vysoko, že to vypadalo, jako by měřil dva metry. Těžkou pěstí si tloukl do zarudlé dlaně druhé ruky. „Himlhergot, to se mi snad jenom zdá!“ Ofélie hrozivě nevypadala, snažila se mě chránit, připravená zastoupit mu cestu, kdyby se chtěl vrhnout na mě nebo na pračky. Vždycky říká, že se v prádelně nemůže seběhnout nic, s čím by si nezvládla poradit. „Pane, jděte si sednout a hoďte se do klidu. Jak se pračka jednou zapne, už se nedá vypnout. Mrkněte zatím na telku, dejte si pepsinu.“ Naházela jsem čtvrťáky do těch správných praček a zapnula je. Pak jsem si uvědomila, že jsem švorc, že už
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258875