Matka a otec se nedokázali dohodnout, jaké jí dají jméno. Čas běžel. Bylo potřeba dělat jiná rozhodnutí. Když bylo dívce pár týdnů, rozhodl otec, že matka přestane kojit, zastrčí prsa zpátky pod blůzu a vrátí je jemu, aby spolu mohli odjet do Říma.
Matka ji chtěla pojmenovat podle panenky, kterou měla jako malá. Podle své nejoblíbenější panenky Beate. O té panence nic nevím. Měla světlé, nebo tmavé vlasy? Když byla matka malá, hrála si se svými panenkami horlivě a se vší vážností, oblékala a svlékala je, večer jim zpívala ukolébavky, ráno je budila, a když je prohlásila za mrtvé, jednu po druhé, vyplížila se s nimi za noci z domu a pohřbila je s pláčem na hřbitově. Otec ji chtěl pojmenovat po své matce, tmavooké a tmavovlasé Karin, která vystudovala na zdravotní sestru, ale časně vplula do role pastorovy manželky a matky tří dětí. Karin si třicet let vedla deník, každý den přidávala záznamy o dětech, domácnosti, přátelích, manželovi, schůzkách, ročních dobách, svátcích, všedních dnech, nemocích a úmrtích. Po její smrti otec zjistil, že si kromě běžného deníku pořídila ještě jeden, tajný. Do tajného deníku si zapsala: Čím dál víc se zdá, že moje historie je historií celé rodiny.
Když dívku křtili, byly jí dva roky a kostelem kráčela po svých. v jednom dopise zaslaném na její adresu Svingen 3, Strømmen, Norsko, píše otec:
D e N K Ř T U M é D C e RY. S T Ř e DA 5 . Č e Rv N A 196 8.
Toto je dopis.
Moje drahá dceruško. Jelikož na tebe dnes, v den Tvého křtu, myslím víc než kdy jindy a mám obavy, aby ses během obřadu nebála nebo nebyla netrpělivá, píšu Ti dopis. Za tu dobu, co jsi na světě, ses sžila se svou 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258861
matkou, a ostatní Tě sice zajímá, ale jde mimo tebe. Chci ti ale říct, že před pár měsíci ses mi, malá a usmrkaná, postavila mezi nohy a usoudilas, že přesto všechno jsem já Tvůj táta… Na fotkách působíš jako velmi silné a vitální děvčátko, místy dokonce jako generál, který právě vydal svůj rozkaz. Líbí se mi to, protože už vypadáš jako malý člověk a ne jen jako nějaké neurčité mimino. Mám takový dojem, že my dva si jednou budeme rozumět. Budeme mít něco společného, co se těžko definuje, ale jsem přesvědčený, že budeš v životě pěkně houževnatá, a to je moc dobře.
Dívka nesnáší matčino vyprávění o tom, jak obtížně se jim hledal pastor, který by byl ochotný křest vykonat. Ještě hůř snáší historky o tom, jak byl ten, který se nakonec mezi všemi těmi odmítavými uvolil, milý a hodný. Poslouchá jen na půl ucha, představuju si ale, že to bylo zhruba takhle: Byla tam matka, byla tam i babička, šik a rudolící na vysokých podpatcích. Pastor tam byl – ten, který svolil, zatímco všichni ostatní odmítli – a byl moc milý. Děvče kráčí kostelem po svých. Na sobě má kroj. Jméno, jež jí dali, znělo Karin Beate. Dvě dívčí jména. Otec vybral jedno, matka druhé. Ta jména se ale v běžném životě nikdy nepoužívala, nikdo jí neříkal Karin, nikdo jí neříkal Beate a nikdo jí neříkal Karin Beate. Když dospěla, vytahovala se ta jména jen při obřadních příležitostech, například při uzavření sňatku či u rozvodu, jako by i to byla nějaká pěkná ceremonie. v běžném životě dívce říkají jinak.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258861
On
O na On
O na On
O na On
O na On
O na On
O na On
O na On
O na On
Ona On
Ona On
Ona On
A funguje ten magnetofon? Jo, funguje. (skepticky) vážně? Funguje, jak má. Aha...? Má být hrozně kvalitní, chápeš, podle prodavače. Kvalitní? Jo, a taky citlivý. Aha. Malý, šikovný přístroj. Tak to jo. všechny nahrávky tam ale jsou, kontrolovala jsem to (teď lže), postupně to celé přepíšu. A musíme pak spolu probrat, jak budeme pracovat dál. Cos říkala? Jak budeme pracovat dál. Přesně tak. Jak se dneska máš? Právě jsem procitl z božského spánku… Seděl jsem v pracovně a poslouchal hudbu, pak na mě přišla únava, tak jsem se zeptal holek… těch, co tu pracují… střídají se tu, víš… jestli nevědí, kde bych se mohl natáhnout, a ony řekly, že si můžu jít lehnout do postele. Sundaly mi boty, přikryly mě dekou a zatáhly mi závěsy. Okamžitě jsem usnul. A teď jsem tu. vypadáš odpočatě. Cože? Že vypadáš odpočatě. Jo, cítím se tak… Mejdan může začít? Oba se rozesmějí. To ne, ale ty rozhovory mi doteď přišly poměrně zábavné… Nechceš bonbon? Zatřese balíčkem pastilek. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258861