Okamžitě domluvila s taxikářem, že je vezme na Makarskou. Přivítal takovou trasu. Většinou míval rozvoz jen po nedalekých lokalitách, maximálně si ho někdo najal do Splitu. Dost dlouho trvalo, než se objevil Ruda. Vlekl jeden velký kufr zvaný loďák, dva batohy a velkou příruční tašku přes rameno. „Co tam všechno máš?“ zeptal se udiveně dřív, než stačil pozdravit. Taxikář vyběhl z auta a ujal se zavazadel. Ruda se zřítil na sedadlo. „Doufám, že na zpáteční cestu toho potáhneme polovičku. Nenapadlo mě, že vezmeš celý šatník. My nejedeme na čtrnáct dní?“ „Jen nepřeháněj. Tak těžké to zase není. Pořád jsi ještě mladík,“ zalichotila mu žena. „Kdepak, už to není ono. Síly ubývají. Hlavně sedavé zaměstnání mi nesvědčí, asi začnu chodit do fitka.“ „Uděláš dobře, ale věděla bych i o jiných možnostech,“ smála se na něj svůdně Boženka. Celou cestu se kochali krajinou, výhledem na moře, upozorňovali jeden druhého na krásná zákoutí, přepychové lodě. Cítili, že jsou na správném místě. Určitě si odpočinou. „Mohli bychom si půjčit loď a vyrazit na moře, co říkáš?“ zeptal se ženy. „To by byla nádhera! Sami dva uprostřed širé mořské plochy a daleko od lidí! Kapitánovi bychom zavázali oči,“ vzdychla slastně. Cesta jim vesele ubíhala. Za hodinu a půl dorazili do cíle.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258673