Potom vešla nízkými, ale širokými dvířky do pevnosti, před kterou stáli. Když jim dvířka zabouchla před nosem, Jakub poodstoupil, aby si pevnost prohlédl. Šlo o širokou věž se čtvercovým půdorysem postavenou z šedého kamene. Majestátně shlížela na malé, chudobné domky na jedné straně a pomalu se valící řeku na straně druhé. Tiessa se rozhlédla po ulici, na níž kromě nich a žebráka, co spal ve stínu malého zděného chlívku, nikdo nebyl. Potom si sedla na obrubník a začala si hrát s mincí, co cestou k vězení zvedla ze země. Jakub sám věnoval žebrákovi zaražený pohled - z Calethonu nebyl zvyklý na lidi prosící o jídlo nebo peníze, a už vůbec ne na to, že by někdo na ulici spal. Pravda, občas k ránu narazil na nějakého opilce, kterého přepadla dřímota dřív, než dorazil domů, ale zdálo se, že extrémní chudobou ve městě správců nikdo netrpěl. „Děje se něco?“ zeptala se ho Tiessa. „Ne,“ ubezpečil ji Jakub a sedl si na obrubník vedle ní. Tišším hlasem pak dodal: „Jen mě překvapilo, že v Revoně jsou taky bezdomovci.“ Kývl směrem k muži. Tiessa jeho pohled následovala a pousmála se. „Camachin je nejbohatší království z celé Revony,“ řekla. „A rozhodně tu na ulici žije víc lidí než kdekoliv jinde.“ „Chm,“ udělal Jakub. Danael mu byl čím dál tím víc nesympatický. Jako by mu četla myšlenky, Tiessa pokračovala: „Danael je jeden z největších bastardů, na které jsem v životě narazila. A věř mi, že to už je co říct.“ Pak se tiše zasmála a zavrtěla hlavou. Její pohled v zamyšlení bloudil kdesi po kamenné zdi věže. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258441