Petr
„Jak to myslíte, že ji nebudete ihned hledat?“ křičel Petr do telefonu na policistu, konajícího službu na centrále. „Vy jste její manžel nebo partner?“ vyptával se muž na tísňové lince. „Co je vám do toho, sakra! Když říkám, že zmizela, tak je snad jedno, kdo jsem já,“ rozčiloval se dál Petr. „Vážený pane, toto je tísňová linka. Vřele bych vám doporučoval, abyste se zastavil u nás na stanici, tam s vámi sepíšou protokol, pokud máte důvodné podezření, že se vaše přítelkyně ztratila,“ snažil se Petra uklidnit. „Jestli na tom kusu papíru, kterej sesmolíte, závisí její život, tak jsem tam hned.“ Petr vztekle zavěsil a začal se oblékat, aby vyrazil na služebnu trochu jim tam zvednout mandle. Obával se, že pokud se patřičně nerozčílí, nebude se nikdo z policistů zajímat o to, co se vlastně přihodilo. A něco se stát muselo. To mu bylo jasné. Už několik dní neviděl ani Karolínu ani nikoho, kdo by k ní šel na návštěvu. Dokonce ani ten hromotluk, co mu vyhrožoval, se tady neukázal. Celé dny a noci bedlivě naslouchal, jestli se náhodou neozvou z jejího bytu nějaké zvuky. Vždy, když měl pocit, že něco zaslechl, přilepil ucho na zeď a doufal, že uslyší třeba téct vodu nebo splachovat 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258424