Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258279
6. CHRONOLOGIE, SMĚRY A ZPŮSOB PŘÍSUNU TERRY SIGILLATY DO ČECH
6.1 Vývoj přísunu terry sigillaty do Čech Nejčasnější sigillatou objevující se v nálezech v Čechách jsou výrobky jihogalských dílen – zatím byly rozeznány pouze tři fragmenty ze dvou nádob (tvoří pouhé 2,5 % všech nálezů TS 1.–3. stol. – tab. 4) na dvou lokalitách (tj. 4,8 % ze všech lokalit – mapa 3). Z těchto dvou TS byl navíc blíže datován pouze fragment z jihočeského sídliště Sedlec (3. tře tina 1. stol.), zlomky TS talíře ze sídliště Tuchlovice nemohou být datovány blíže než obecně do průběhu 1. stol. a přesněji nelze zařadit ani domácí germán skou keramiku z příslušné sondy. Podobně slabé zastoupení, rozdílné datování výro by, tvarová variabilita a přítomnost jen v některých regionech byla zjištěna i v okolních oblastech bar barika (viz výše – tab. 5, mapa 4). Časný výskyt pro vinciální užitkové keramiky v Čechách je také mini mální a špatně úžeji datovatelný – z průběhu 1. stol. je uváděno pouze několik málo zlomků nádob (1 zl. pochází taktéž z tuchlovického sídliště – Motyko vá-Šneidrová 1970) a jedna italská terakota, ostatní keramika spadá až do 2. stol. (spíše jeho 2. pol.) či mladších období (Sakař 1994, 30; Droberjar 2007, 53; Rypka 2007, tab. 4; 2012, 68, tab. 14–15). Odlišnou situaci zjišťujeme u bronzových nádob. V rámci doby římské se dostávají do Čech v největším množství během stupně B1a (Droberjar 2007, 43–45, tab. 3–5), od konce 1. třetiny 1. stol. n. l. se jejich přísun drama ticky snížil (v souvislosti s koncem tzv. Marobudovy říše – rozpad tohoto celku je v přímé souvislosti se ztrátou prioritního postavení Markomanů sídlících v Čechách též ve sféře přísunu římského zboží – Heč ková 1982, 37) a až do pol. 2. stol. je jejich výskyt v Čechách nízký (Karasová 1998, 61, Grafik 1). Téměř úplná absence sigillaty v období tzv. Marobudo vy říše (st. B1a) v porovnání s výrazným výskytem nejen bronzových nádob, ale také spon, opaskových garnitur a dalších římských výrobků (Droberjar 2007, 41–43, tab. 1–2) je vysvětlitelná minimálním zastou pením italské a jihogalské sigillaty také na území
pozdějších podunajských provincií Norika a Raetie, odkud právě k přísunu TS do Čech docházelo. Jihogalská produkce se výrazněji dostává do těch to provincií teprve ve 2. pol. 1. stol. a dosahuje zde největšího rozšíření v jeho poslední čtvrtině a 1. čtvr tině 2. století. V tomto období se však přítomnost sigillaty v Čechách nijak nezvyšuje; původně také nízká přítomnost jiných římských výrobků postu pem doby začíná pozvolna narůstat (nový soubor ný přehled Musil 2008, 106–110). Minimální přísun TS do Čech (sigillata z 1. stol. tvoří pouze 2,25 % – Tab. 28) lze tedy podobně jako v oblastech barbarika severně a východně Panonie spojovat spíše jen s pří ležitostným kontaktem, který byl zřejmě zprostřed kován s postupným vznikem podunajského limitu, dále postupnou změnou koncepce politiky císaře Domitiána ve vztahu k barbarským kmenům a inten zivní stavební činností při stabilizaci severní hranice impéria za Trajána a Hadriána (Kuzmová 1997, 17, 86–87; Hečková 1982, 24–26). Situace se ovšem pozvolna mění od 2. čtvrtiny 2. stol., kdy do podunajských provincií začíná prou dit středogalské zboží ve větším objemu a vytlačuje tak pozdní jihogalskou produkci, reprezentovanou především dílnami v Banassacu (tyto výrobky zatím v Čechách identifikovány nebyly). Největší počet sig illaty nalezené v Čechách byl vyroben právě v průbě hu 2. století (tab. 28) – datačně sem spadají všechny nálezy středogalské provenience (takto bylo určeno ve 35 zlomcích 29 kusů TS – 36,7 % sigillatové pro dukce 1.–3. stol. – tab. 8), dále ojedinělé kusy z Tre víru a Heiligenbergu i část produkce dílen v Rhein zabernu i Westerndorfu. Blíže datovatelných (tj. připsaných konkrétním mistrům) je zhruba polovina kusů středogalské sigillaty (tab. 6); tyto vesměs patří výrobkům dílenského komplexu v Lezoux. Ostat ní jsou jen rámcově datovány do průběhu 2. stol., některé z nich blíže do jeho 2. poloviny. Přesněji datovatelné fragmenty nádob mistrů Ianuaria I, Mapilla (?) a okruhu Quintiliána dokládají počá tek přísunu středogalské sigillaty již ve 2. čtvrtině
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258279
2. stol.; hlavní doba přísunu tohoto zboží však spa dá do 3. čtvrtiny 2. stol. – toto období je prokázáno hlavně četnějšími výrobky Cinnama, též Laxtucissy a Paterna II (tyto výrazně zastoupeny jak v okolních částech barbarika, tak i na limitu). V průběhu mar komanských válek zřejmě přísun sigillaty středogal ské provenience do Čech i okolních částí barbarika v podstatě končí, tato situace též odpovídá zjištěním v podunajských provinciích (srovnej např. výsledky bádání v Raetii – Fischer 1994, 344). Také ojedinělý zlomek trevírských dílen z Prahy-Vršovic je datován do 2. třetiny 2. stol. a mísa heiligenberské produk ce z Neratovic byla vyrobena mistrem Ciriunou v 50.–70. letech 2. stol. Největší zastoupení má sigillata z dílenských komplexů v Rheinzabernu; bylo rozeznáno nejmé ně 32 kusů (40,5 % sigillatové produkce 1.–3. stol. – tab. 22) z nejméně 22 lokalit, což představuje dokonce 52,4 %. Zjišťujeme jej ve všech intenzivněji osídlených oblastech Čech, včetně nových dokladů v Čechách jihozápadních (mapa 9). Zboží z Rhein zabernu představuje nejvýraznější množství jak v okolních oblastech barbarika (procentuální podíly se však v rámci regionů odlišují – tab. 16), tak na podunajském limitu. Tomuto množství též odpovídá v Čechách nejvíce rozeznaných tvarů hladké sigillaty (tab. 11), reliéfní mísy Drag. 37 však tvoří tři čtvrti ny. Konkrétním mistrům nebo Bernhardovým sku pinám se z nich podařilo přiřadit 13 kusů (tab. 12). Ostatní zlomky reliéfní sigillaty lze jen rámcově datovat do období pol. 2.–pol. 3. století (jen ojedi něle blížeji do 2. pol. 2. st. – tab. 13); tvary hladké TS jsou chronologicky méně citlivé, většinou spadají do období od poloviny nebo od 3. třetiny 2. do pol. 3. stol. (s výjimkou tvaru Drag. 32, který se v bar bariku objevuje až po markomanských válkách). Z přesněji určitelných fragmentů nebyl zatím žádný přiřazen k časné produkci reprezentované výrobky mistrů Bernhardovy skupiny Ia a části Ib, které jsou datovány do období před markomanskými válkami nebo do jejich průběhu. Přitom tato časná produkce je zastoupena jak v podunajských provinciích, tak i ve většině oblastí barbarika. Nerozeznání časné produkce ale může být v Čechách způsobeno stavem výzkumu, neboť přesněji datovatelných fragmentů je zde v porovnání s jinými oblastmi zatím nízký počet. V některých částech barbarika (Morava, jihozá padní Slovensko) byla bezprostředně po ukončení markomanských válek konstatována určitá krátko dobá stagnace v přísunu sigillaty (Droberjar 1991, 38; Kuzmová 1997, 91), což ale vzhledem k nízkému počtu datovatelných kusů nelze v Čechách proká zat. Zdá se, že nejintenzivnější přísun TS do české kotliny nastal krátce po ukončení válečných událostí v posledních dvou dekádách 2. století a první čtvrti ně století následujícího (část Bernhardovy skup. Ib
a skup. II) a posléze postupně slábnul až do pol. 3. stol. (z Rheinzabernu TS Bernhardovy skup. III). Nejpočetnější výskyt TS ze skupiny II, zvláště IIa byl shledán také ve všech oblastech okolního barba rika, stejně tak klesající počet sigillaty III. skupiny a podobně v podunajských provinciích (tab. 15). V období největšího přísunu rheinzabernské produkce se v Čechách objevuje také zboží z nově založených dílen ve Westerndorfu; ovšem zatím registrujeme pouze 7 fragmentů z 6 nádob (7,6 % sigillatové produkce 1.–3. stol. – tab. 22), naleze ných na 6 lokalitách (14,3 % – mapa 11). Dvě byly určeny jako výrobek Comitialova okruhu (4. čtvrtina 2. stol.) a jedna patří mladšímu Heleniovu okruhu (1. třetina 3. stol.) – tab. 17. Přesný podíl rheinza bernské a westerndorfské sigillaty je ale v Čechách zřejmě mírně zkreslený, protože některé fragmenty byly na základě materiálu jen rámcově zařazeny do společné skupiny Rheinzabern/Westerndorf, kterou tvoří fragmenty 7 nádob, tj. téměř 9 % (tab. 14). Hlavní přísun sigillaty do Čech začíná tedy před pol. 2. stol. a trvá min. do konce 1. třetiny 3. stol. (produkce středogalská, východogalsko-hornoger mánská, Rheinzabern, Westerndorf a Pfaffenhofen), vytrácí se kolem pol. 3. stol. (tab. 28). V období toho to hlavního výskytu sigillaty v Čechách dochází také k největšímu přísunu provinciální užitkové keramiky (Sakař 1994, 30; Jančo 2003, 292–293; Rypka 2012, 68, tab. 15), též ke zvýšenému přísunu bronzových nádob (Karasová 1998, Grafik 1) a dalších římských předmětů, mj. spon (Droberjar 1999a, 5; Pecinovská 2008, 64). Oživení dovozu římských výrobků do bar barika proběhlo zřejmě v důsledku změny římské politiky ve vztahu k barbarským kmenům a přede vším v důsledku stabilizace, postupné romanizace a urbanizace podunajských provincií během 1. pol. 2. století. Pro Čechy geograficky důležitá provincie Norikum prošla hospodářskou prosperitou za vlády Hadriána (117–138) a Antonina Pia (138–161) – Dro berjar 2002a, 215. Zdá se, že největší přísun sigillaty a dalších předmětů římské provenience nastal po markomanských válkách – v pozdně antoninském období a hlavně za vlády Severovců pravděpodobně vlivem hospodářské konjunktury podunajských pro vincií (důležitou roli hrála zvýšená produkce dílen v Rheinzabernu a nově založené dílny ve Western dorfu i Pfaffenhofenu) a normalizace hospodářsko -společenských vztahů se svébskými Germány (Dobi áš 1964, 273–274; Hečková 1982, 24; Kuzmová–Roth 1988, 151; Droberjar 1989; 1991, 38; Kuzmová 1997, 91–92). Pozvolný úbytek a nakonec přerušení přísu nu TS do barbarika během 2. třetiny 3. stol. je v pří mé souvislosti s krizí porýnských provincií a Raetie, která propukla před polovinou 3. století následkem germánských vpádů (hl. opakované útoky Alamanů z let 233 a 259/260 n. l.). Postupně došlo ke zničení
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258279