méně, než dnes oni platí svými příspěvky na důchody svým rodičům. To by však platilo jen pro systémy fungující výlučně na pojistném systému; náš systém je ale zvláštním hybridem, v němž se pojistný princip neústrojně mísí s principem zabezpečovacím, takže musí počítat i se zdroji navíc, mimo samotné povinné příspěvky pojištěnců.20 2. Jedním z principů, na kterém je založen první pilíř českého důchodového systému, je povinnost všech ekonomicky aktivních (a v případě zaměstnanců zároveň i povinnost jejich zaměstnavatelů) platit pravidelné příspěvky sociálního pojištění. (Teď ještě neprozradím, proč tuto povinnost považuji za velmi prospěšný vynález moderní doby.) Tato povinnost se ovšem musí jevit nejen jako nespravedlnost, ale dokonce jako nehoráznost všem, kteří se nároku na důchod nakonec nedožijí. Jejich příspěvky skončí v útrobách systému, aniž by z nich dostali oni sami něco nazpět. Předpokládá to i jeden z diváků pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou, vysílaného dne 3. května 2018: „Já se důchodu nedožiju. Půjdu z práce v penálu.“
Mohlo by je sice utěšit, že v takovém případě mohou přicházet při splnění určitých podmínek na řadu důchody pozůstalostní – sirotčí pro sirotky, vdovské pro vdovy a vdovecké pro vdovce. Jejich výplata ale není tak jako tak s celkovou výší příspěvků odvedených zesnulým v minulosti do systému srovnatelná.
20] Viz kap. 6 Tři pilíře důchodového systému. Nebo dva? Oddíl První pilíř. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258238