A tak se to ve mně hádalo a moje další rozhodování se přiklánělo jednou na tu stranu, podruhé na tamtu a ještě ke všemu mi začala být zima. A jako by to nestačilo, i čas pokročil a zdálo se mi, že je jaksi víc tma, za chvíli zapadne sluníčko a já tady zmrznu, protože jsem si nevzala s sebou deku a… co když se najednou objeví Mulisák? Určitě přijde, protože jsem utekla do světa a naši jistě budou mít starost. Vždycky chodí, když zazlobím, bouchá smetákem do okna ložnice a brumlá pořád dokola hlubokým a skřípavým hlasem: „Mulisi, bulisi…“ Tato vzpomínka mě tak vyděsila, že jsem vyskočila jak jelen, vyběhla ven, popadla kolo schované za rohem seníku a rozjela se, jako by mě honily běsy. Pořád jsem měla dojem, že mě Mulisák pronásleduje, a kdybych se otočila, tak ho jistojistě uvidím. Doma jsem byla v rekordní době. Jaká to byla pro mě úleva, ani nevíte. Měla jsem pocit, jako bych se z nějakého nebezpečného místa plného nástrah po dlouhé době vrátila do teplé náruče domova, ale asi jsem nebyla pryč tak dlouho, protože mě nikdo nepostrádal. Dokonce náhle objevivší se maminka v domovních dveřích jen tak ledabyle prohodila: „Tak co, už ses ze světa vrátila?“ To mě ihned popudilo a zalomcoval ve mně opětovný vztek, ale pak jsem se kradmo ohlédla a řekla si, že raději něco vydržím, než být chycena Mulisákem. A tak tenkrát můj útěk za hranice všedních dnů neslavně skončil. A brzy bych na něj i zapomněla, kdyby mi občas maminka jen tak
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258195