J am e s P att e rson & D av i d Ell i s
•
volav k a
Takhle zblízka byl Liu přesně takový, jak se dalo čekat – dokonale ustrojený lobbista působící kluzkým dojmem. Ale pod hladkou fasádou se skrývalo něco víc – ruce se mu třásly a těkal očima sem a tam. Ten člověk měl strach. „Chcete mě zabít?“ zeptal jsem se, což byla, když se nad tím zamyslíte, pěkně blbá otázka. Liu si mě chvilku prohlížel. „Kdybych chtěl, abyste byl mrtvý,“ odpověděl, „tak už byste byl po smrti.“ Ta věta zněla opravdu působivě. Takové člověk slyší ve filmech. A působila přesvědčivě. Ale když máte v úmyslu někoho zabít a nechcete, aby se vzpouzel, zatímco ho odvážíte na nějaké opuštěné místo, tak byste mu řekli zrovna tohle. Kdybych chtěl, abyste byl mrtvý, tak už byste byl po smrti. Tak se ten chlápek uklidní, vy ho odvezete někam na smetiště a řeknete Jen jsem si dělal srandu a napumpujete do něho spoustu olova. (Myslím v případě, že byste byli z lidí, kteří dokážou zastřelit člověka.) „No tak co kdyby ten váš člověk dal pryč tu pistoli?“ navrhl jsem. Zavrtěl hlavou. „To je jen pro jistotu, že až spolu domluvíme, tak hezky vypadnete.“ „Nechci vám bořit sebevědomí, ale už na mě párkrát taky stříleli.“ Tuhle větu říká Samuel L. Jackson v Pulp Fiction. Vždycky se mi moc líbila. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych ji mohl použít. A už vůbec mě nenapadlo, že by to mohla být pravda. Jonathan Liu mě chviličku pozoroval. „Slyšel jsem, že dokážete být paličatý. Vlastně o vás říkali, že jste zatvrzelý.“ Přeskakoval jsem pohledem z Bruta na Liua. „To jste slyšel od… Diany?“ Přikývl, ale nepromluvil. „Mimochodem, jak se jí daří?“ zeptal jsem se, jako by mě zajímali jeho příbuzní nebo podobně. Na mou otázku nereagoval bezprostředně. „Jak můžete říct něco tak úchylného?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258095
J am e s P att e rson & D av i d Ell i s
•
volav k a
„No tak, Jonathane. Já jsem se narodil v noci, ale ne včera v noci.“ „Já… nerozumím, o čem to mluvíte.“ „Ale, copak jste cizinec, který neumí dobře anglicky? Neutahujte si ze mě, Jonathane. Mluvíte anglicky líp než já.“ Naklonil se dopředu a opřel se lokty o kolena. „Nechcete snad naznačit, že Diana je naživu?“ Tenhle chlapík byl profesí lobbista, takže jeho povolání se dalo charakterizovat dvěma slovy: profesionální žvanil. Díval se vám do očí a sliboval, že omezení státní regulace nevyprovokuje firmy k žádným výstřelkům, tvrdil, že pět stovek nejsilnějších společností potřebuje státní podporu, aby mohly dát lidem práci, i když ty peníze půjdou na zlaté padáky pro jejich výkonné ředitele. Bude vám chcát na boty, jak se říká, a tvrdit vám, že prší. „To by byla pro americkou vládu zajímavá novinka,“ prohlásil. „Dokonce jsem slyšel, že ji prezident na tiskové konferenci asi deset vteřin velebil.“ „A proč o tom asi mluvil?“ nadhodil jsem. „Já jsem se zúčastnil snad stovky prezidentských tiskovek, a nikdy jsem neslyšel, že by tohle prezident udělal, pokud nešlo o úmrtí nějakého světového vůdce nebo vysokého voleného činitele. Ale obyčejný nižší úředník? Proč bylo pro federální vládu tak důležité, aby všichni věřili, že je Diana mrtvá?“ Na to neměl žádnou odpověď. Určitě měl na dnešek naplánovaný nějaký program – jestliže si naplánoval i tohle naše setkání, očividně mi chtěl něco říct. Tak bych si mohl poslechnout, co má na srdci. Limuzína došelestila k budce, v níž se platilo za garážování, a vyjela ven. Řidič schovaný za přepážkou z kouřového skla zastavil s vozem u chodníku, místo aby zamířil k dálnici. Jonathan Liu si promnul ruce a olízl rty – čímž mimo jiné prozradil, že mu něco či někdo vložil do duše strach z Boha. Tyhle příznaky dobrý reportér pozná. „Položil jste špatnou otázku,“ řekl. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258095
J am e s P att e rson & D av i d Ell i s
•
volav k a
„A nač jsem se tedy měl zeptat, Jonathane? Napadá mě jich asi sto.“ „Slyšel jste někdy o operaci Delano?“ Neslyšel. To, jak jsem se zatvářil, zřejmě odpovědělo za mě. „Do toho byste měl zabořit lopatu, pane Caspere.“ „Pomozte mi,“ požádal jsem ho. „Řekněte, kde bych měl začít kopat.“ Usmál se na mě tak, že za běžného dne bych si to vyložil jako blahosklonnost. Ale na čele se mu perlil pot, který svědčil o tom, jaký vnitřní boj právě svádí. „Delano,“ opakoval jsem. „Prostřední jméno Roosevelta. Týká se to prezidenta? Měl bych začít dolovat v Bílém domě?“ Liu se mi podíval zpříma do očí. Výraz ve tváři se mu nezměnil, ale neřekl ani ne. „Tím jsme spolu skončili,“ oznámil mi. „Vypadněte.“ „Ne.“ „Ale ano. Poslechněte, pane Caspere. Natropil jste mi hromadu potíží, přihrnul jste se do mé kanceláře a obviňoval mě ze všelijakých věcí. Taky jsem to nemusel přežít.“ „Zadržte na chvilku, Jonathane. Jen co vylovím kapesník. Stříleli na mě, musel jsem nouzově přistát s letadlem, Dianina bratra zavraždili a já ještě pořád nevím, co se stalo s Dianou. A jsem si jistý, že vy s tím vším máte něco společného…“ „Nemám. Ani jsem nevěděl, že vás něco podobného potkalo. Věděl jsem o Dianě a jejím bratrovi. O vás ne. Ale teď už to vím, pane Caspere, a tím víc chci, abyste vypadl z mého auta.“ „Jo? A to proč?“ Osobní strážce Brutus klikl pojistkou na pistoli. Zatím na mě nemířil, ale nebude to dlouho trvat. Jonathan Liu mi řekl: „Protože jste se očividně dostal blíž, než si sám uvědomujete.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258095