Barva… Jaké štětce asi tvůrce hlavy použil na své dílo? Eliáš Sattler se pečlivě rozhlédl po ztemnělé místnosti. Starý rekvizitář vypadal, že se mu ulevilo, když ho Sattler poslal domů, a ani nevyzvídal, jaké má vůbec právo tady být a co tu chce zjistit. Sattler rozsvítil jen jedno z přítomných elektrických světel. Teď, sám a v klidu, si chtěl nejdřív udělat ničím nerušený olfaktorický dojem. Trzebicky mu na odchodu ukázal, kde hlavu našel: spočívala na stříbrném podnose vedle hlavy titulního skotského krále ze závěrečné scény Verdiho Macbetha, docela vzadu v rekvizitárně. Sattler se u toho místa zastavil. Na polici byly kromě teď už jediné hlavy uloženy větve – nepochybně kráčející Birnamský les –, čarodějnický kotlík s kašírovanými plameny pode dnem, několik mečů, kopí a dílů brnění. Pach lepidla, papíru a barvy tu nebyl výraznější než u police s rekvizitami Salome. Šprýmař či sabotér musel hlavu upravit někde v téhle místnosti, ale ne tady. U Macbetha ji zřejmě ponechal čistě z toho důvodu, aby na její změnu Trzebicky nepřišel hned, ale zároveň se našla včas, aby si zahrála na scéně. Nemluvě o symbolickém důvodu: dvě useknuté hlavy bok po boku… Výhružné poselství tím jedině získávalo na síle. Sattler se právě chystal porozhlédnout, kde k úpravě hlavy asi došlo, když ucítil nepatrný průvan – a s ním náznak potu, strachu, hněvu a skoro vyčpělou stopu citrusů a kosatce. Tentokrát se ani nemusel otáčet, aby věděl, kdo vstoupil. „Tušíte, kdo to provedl?“ V hlase Beatrix Rothové zaznívalo ostří, které tam předtím nebylo, ani když ho přistihla při prohledávání šatny.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258056