Vida se seznamuje s dodávkou Po té ženě z minulé noci zbyly na chodníku cáry čistého bílého papíru. Vypadaly strašně osaměle. Foster uložil naši malou tašku do dodávky. „Tak, tašku máte v autě. Prosím tě, seš si fakt jistá, že to umíš řídit?“ řekl Foster. „Je to dodávka.“ „Ano, umím řídit dodávku. Umím řídit všecko, co má kola. Dokonce jsem pilotovala letadlo,“ řekla Vida. „Letadlo?“ zeptal se Foster. „Letěla jsem s ním před pár lety v Montaně. Byla to legrace,“ řekla Vida. „Nevypadáš jako ten typ, co lítá s letadlem,“ řekl Foster. „Kuš, před pár lety jsi byla v kolíbce. Víš jistě, že to nebyla nějaká hračka?“ „O svou dodávku se neboj,“ řekla Vida a vrátila tak téma rozhovoru z nebe na zem. „Budeš muset řídit opatrně,“ řekl Foster. „Ta dodávka má svou vlastní osobnost.“ „Je v dobrých rukou,“ řekla Vida. „Panebože, ty jsi skoro stejně posedlý tou svou dodávkou jako on tou svou knihovnou.“ „Hergot! Tak jo,“ řekl Foster. „No co, řekl jsem vám, co máte dělat, a teď bude asi nejlepší, abyste jeli a udělali to. Já tu zůstanu a budu se starat o blázinec, zatímco budete pryč. Pokud byla ta včerejší dáma dobrým příkladem toho, co se tu děje, myslím, že se tu nudit nebudu.“ Na zemi byly cáry bílého papíru. Foster nás oba objal, velmi přátelsky a útěšně, jako by nám chtěl svými pažemi říci, že všechno dobře dopadne a že se večer uvidíme.
101 Potrat 4. korektura.indd 101
1/5/19 10:23 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258051