vzhůRu jižním němeCkem
posléze opět povstaly v podobě pravidelných betonových mrakodrapů. První spatření Dunaje! Byl to skvostný pohled. v Evropě už je delší jen volha. Kdyby si jedna z vran neklidně přešlapujících mezi kraby fiál pode mnou zaletěla k místu mého příštího setkání s tímto veletokem, přistála by tři sta kilometrů východně od chrámové věže. vítr hvízdal v perforovaném věžním zdivu ještě hlasitěji a mraky se rychle blížily. Prázdná loď prozářená jen úžasně sytými odstíny okenních skel byla naopak tmavá. Improvizací uchvácený varhaník trylkoval a burácel ve svém lampičkou osvětleném hnízdě pod výstavou obřích Panových fléten. Svazkové pilíře, štíhlé na tak obrovský chrám, rozdělovaly hlavní chrámový prostor na pět podélných lodí a vzpínaly se k síti podpěr, žeber a tierceronů, které by i sebeslabší architektonický otřes rozmetal do vějířového žebroví. Mou pozornost však upoutaly kostelní lavice. Odvážné vzplanutí trojrozměrného humanismu zkroutilo hlavice z tmavého dubu do bust prorokyň vyvedených v životní velikosti – tedy dam v čepcích, plachetkách a nabíraných rukávech, které mají rohaté náhlavce jako vévodkyně z Alenky v kraji divů a toužebně se natahují přes kněžiště k Platónovi, Aristotelovi a svým protějškům z akademie pohanských filozofů v purkmistrovských úborech, v jejichž čele stojí purkrabský Ptolemaios třímající dřevěný astroláb. Klenutý šestiboký prostor pod věží sloužil jako pamětní kaple, v níž visely vavřínem ověnčené hedvábné zástavy württemberských a bádenských pluků z let 1914–1918 – vlajky s černými kříži na bílém poli. všechny bitvy, jimž se zde vzdávala pocta zlatými písmeny na vlajících stužkách – na Sommě, o hřeben vimy, u verdunu a u Passchendaele –, mi zněly povědomě. Barevná okna pohasla jako sfouknutý plamen. Mračna se opět zatáhla a obloha ohlašovala sníh. Putoval jsem tehdy od jedné katedrály ke druhé. Jen pár hodin nato už jsem seděl v další a přikusoval cibuli ke chlebu se sýrem v jedné z příčných lodí. Dnešní pochod byl opakováním včerejšího – přešel jsem most přes Dunaj, pak mě pronásledoval hnusný 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258047
PatRiCk leigh FeRmoR
dým přízemních mraků, a když se oblačnost protrhla, východní vítr, který všechno zamlžil vírem vloček, mě prakticky přikoval na místě. Nakonec mě zachránil jakýsi dobrodinec, který mě před obědem vysadil v Aušpurku. Čekal jsem, že tam dojdu až dlouho po setmění, pokud vůbec. Na naleštěných lavicích aušpurského chrámu se skvěly výjevy jednotlivých biblických krveprolití, které nechávaly ulmské dřevořezby daleko za sebou co do realismu i bezprostřednosti. Na prvním z nich Jáel s volnými rukávy a markraběcím kloboukem svírala kladivo a přidržovala si železný hřeb mezi kadeřemi spícího Sísery. Júdit, také oblečená podle vybrané plantagenetovské módy, držela v jedné ruce uťatou holofernovu hlavu a druhou mu zavrtávala meč do zad. Kainova sekera roztínala ábelův spánek a David skloněný nad postavou zakutou v oceli se zrovna chystal uříznout goliášovi hlavu. Podobné dřevěné duety přitom nepatřily k těm nejgrotesknějším. vlámové a Burgunďané se s Němci mohou měřit v dřevořezbě, ale tento surový realismus je jim na hony vzdálený. Knížata biskupové a lankrabata v mitrách, která kdysi vládla této válečnické stolici, převažovala na náhrobcích a pamětních deskách nad postavami urozených laiků, zarputile se tvářících mužů v celoplátové zbroji s masivními čelistmi a vlasy zastřiženými nad čelem. Některá z nich na sobě měla kroužkové brnění, jiná mešní roucho a na kamenných rukou sepjatých v modlitbě byly buď železné pěstnice, nebo pontifikální rukavice pošité kosočtverci z drahých kamenů v místech Kristových ran. Do hranatých hlav, ať už tonzurovaných a opřených o podušku nebo nakrátko ostříhaných podle přilbice, byl vrytý chmurný vladařský výraz bez ohledu na to, zda postava měla u boku biskupskou berlu nebo jezdecké kopí. Před jedním prelátem v těžkém liturgickém rouchu ležela podobizna jeho kostry poté, co s ní skončili červi. O něco dál se z povislé čelisti pod vpadlými tvářemi fanatika s orlím nosem linul takřka slyšitelný smrtelný chropot. Neúprosné připomínky. Jejich protiváhu však tvořily čtyři překrásné scény ze života Panny Marie, visící nad bočními oltáři. Mosazná tabulka hlásala „hans holbein“, ale kostýmy i celkové 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258047
vzhůRu jižním němeCkem
ladění připomínaly spíš Memlinga, raného předchůdce malíře těch královských rodin, velvyslanců a velmožů, které všichni známe. ukázalo se, že jejich autorem je otec a jmenovec nejznámějšího holbeina – zakladatel celé dynastie aušpurských malířů.38 Musím odolat pokušení rozepsat se o fascinujícím městě tam venku – o té záplavě velkolepých staveb, freskami zdobeném průčelí Fuggerova domu a studnách s baldachýny z tepaného železa. Při jídle jsem se totiž honil za obecnější kořistí, jíž nebylo nic menšího než celková atmosféra a ráz německých předbarokních měst. Mnohá z nich už jsme navštívili a další teprve přijdou. Tou dobou se začínala formovat určitá teorie a na předchozích stránkách už váhavě zazněly první zkusmé noty, takže ji můžu načrtnout rovnou. rysy, o nichž jsem uvažoval, i když jsem pochopitelně neznal podrobnosti, se neomezují jen na jižní Německo, ale šíří se podél Dunaje do rakouska a Čech přes tyrolské hory k hranicím Lombardie a švýcarskými Alpami i horním tokem rýna až do Alsaska, přičemž skutečným tajemstvím architektury těchto měst je, že má středověkou strukturu a renesance – respektive germánské pojetí renesance – se v ní projevuje jen v detailech. v Lombardii a Benátsku se vzedmula velká vlna, která rostla, nabírala tempo a nakonec se prohnala horskými soutěskami na sever, aby se rozlila po pláních a roztříštila se o středověký masiv Německa v mohutných sprškách rychle se vypařující tříště. Klikatice domovních štítů začaly komplikovat a změkčovat křivky podobné houslovým efům a z pučících stupňů okamžitě vyrašily bohatě zdobené hlavice a propracované fiály. Nová podloubí byla ze strukturálního pohledu stále středověkými ambity, ale detaily zdobící veškeré volné místo z nich dělaly složitě zastřešené lodžie pro zámožné laiky. Stodolovité středověké střechy se sice udržely, ale teď z nich všude od arkád po okapy trčely zdobné arkýře se řadami sloupků a erbovních vitráží jako na záďové nástavbě galeony. Na nárožích z nich dokonce vyrůstaly polygonální nebo válcovité rohové věžičky, jejichž výstřednost jen umocňovaly spletence vyřezávaného kamene a dřeva. Tento nespoutaný trend se šířil všude… 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258047