— Říše letního měsíce —
Za běžných okolností bychom se nikdy nedozvěděli, s jakým přijetím se tyto zprávy ve vesnicích Komančů setkaly. V tomto případě však máme k dispozici trýznivé svědectví mladého zajatce jménem Booker Webster. Když indiánka se vzkazem od bílého muže dorazila, Komančové zareagovali se směsicí hrůzy, zoufalství a chladnokrevného hněvu, víceméně v uvedeném pořadí. Ženy křičely a bědovaly. Řezaly se do rukou, tváří a prsou a sekaly si prsty. Některé si dokonce přivodily smrtelná zranění. Muži naříkali, kývali se zepředu dozadu a někteří si ustřihli vlasy. Mrtvým náčelníkům patřilo tak obrovské stádo koní, že trvalo dva dny, než je indiáni všechny porazili a spálili (podle komančského zvyku). V oblaku dýmu ze škvařícího se koňského masa pak dali průchod svému bezmeznému žalu a vzteku a vybili si je na zajatcích. Podle vyprávění Bookera Webstera „vzali celkem třináct amerických zajatců a tím nejukrutnějším způsobem je zaživa upekli a zmasakrovali“.38 Můžeme si pouze představovat, jakým vleklým hrůzám byli zajatci podrobeni. Byly mezi nimi také děti, mimo jiné i šestiletá sestra Matildy Lockhartové. Na ultimátum indiáni nikdy neodpověděli. Skutečnost byla taková, že měli podkopanou morálku, chyběli jim vůdci a nevěděli, co dělat. Ve spletitém světě Komančů, kde se při rozhodování ve značné míře uplatňovala znamení, duchové, magie a nadpřirozené síly, představovala taková událost hlubokou duchovní ránu, naprosto nepochopitelnou ztrátu magické moci, jíž čelní představitelé tlupy do té doby vládli. Kdyby měli mentalitu bílého muže, postarali by se o to, aby San Antonio lehlo popelem, nebo by alespoň začali rozsévat strašlivou zkázu. Oni to ovšem neudělali. Místo toho se tři sta válečníků vedených Isimanicou vydalo o několik dní později do misie San José jižně od města. Tam indiáni požadovali vydání vězňů a vyzvali Texasany k boji. Texasané odmítli vězně osvobodit a poněkud nelogicky trvali na tom, že nemohou bojovat, neboť stále platí dvanáctidenní příměří. Je také možné, že se velící důstojník jednoduše bál opustit opevnění misie. Tento názor zastávala řada bílých vojáků. Byla to podivná scéna, jaká se na pláních možná již nikdy nezopakovala: početný indiánský oddíl se marně snaží vyprovokovat bílé vojsko ke střetu. Jeden z důstojníků jménem Lysander Wells obvinil velícího důstojníka kapitána Williama D. Redda ze zbabělosti. To vyústilo v souboj, během něhož oba muži padli. Indiáni sice zůstali ve vězení, avšak dříve či později jich většina uprchla. Utéci 99
Gwynne_Říše_letního_měsíce_vnitřek_140x210.indd 99
20.12.2018 9:09:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258036
— S. C. GWYNNE —
se podařilo i ženám, z nichž některé byly přiděleny občanům San Antonia jako otrokyně. Po čase kupodivu došlo k další výměně zajatců, při níž se do civilizace vrátil jeden chlapec – Booker Webster – a mladá dívka. Děvče bylo téměř stejně zjizvené jako Matilda Lockhartová. Životem vyvázli jen díky tomu, že je kmen adoptoval. Tak skončily události, jež do dějin Texasu vešly ve známost jako „bitva na radnici“. Řada Texasanů v tom spatřovala znamení, že Texas s Lamarem v čele nehodlá vůči indiánům činit žádné kompromisy. Nemýlili se. Zároveň však tyto skutky představovaly obrovskou chybu, jež vedla k okamžitému umučení zbylých zajatců, odstartovala mohutnou vlnu odvetných nájezdů na osady, při nichž přišly o život desítky bělochů, a na dlouhá léta zničila všechnu důvěru v poctivost texaské vlády, která mezi Komanči dosud přetrvávala. Lze se jen dohadovat, jak o této strategii smýšlel William Lockhart, jehož roztomilou šestiletou dceru Komančové v rámci pomsty za masakr pomalu upekli k smrti. A ačkoli se běloši holedbali, že pozabíjeli dvanáct „vrchních náčelníků“, pro toto tvrzení neexistují důkazy.39 Ze Smithwickova vyprávění vyplývá, že Ten, co mluví s duchy byl v rámci tlupy Penateků náčelníkem poměrně malé skupinky. Isimanica, mezi náčelníky nejnebezpečnější a mnohem mocnější než Ten, co mluví s duchy, u masakru nebyl, stejně jako Isawaconi, který se prohlašoval za hlavního náčelníka Penateků. Totéž platilo i o významných náčelnících Pah-hah-yucovi, Starém výrovi, Malém vlkovi a Bizoním hrbovi.40 Zabití muži byli bezpochyby vůdci, nikoli však velkými náčelníky. Nakonec také vyšla najevo neexistence přesvědčivých důkazů o tom, že by se Komančové pobití na radnici účastnili některého z nedávných nájezdů na texaské osady.41 Dokonce se zdá, že Isimanica v době útoku objížděl indiánské tábory a prosazoval myšlenku míru.42 Běloši v jižním Texasu se nyní místo toho, aby vyjednali mír, měli stát cílem nejrozsáhlejší mobilizace v dějinách Komančů.
100
Gwynne_Říše_letního_měsíce_vnitřek_140x210.indd 100
20.12.2018 9:09:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258036
7. kapitola
Snová vidění a apokalypsa
Podle legend i historických pramenů byli Penatekové největší a nejmocnější komančskou tlupou. Dokázali zatlačit Apače do Mexika a přivést Španěly v Mexiku do patové situace. Při nájezdech se podle libosti pouštěli do hloubi mexického území a ovládali kmeny středního Texasu. Zároveň tato početná komančská tlupa ustavičně přicházela do blízkého kontaktu s okupanty a kolonizátory. Ostatní významné tlupy – Jamparikové, Kotsotekové, Kvahadiové a Nokoniové – si od osad a vojáků, jejich kultury a neviditelných nemocí bílého muže stále zachovávaly odstup. Držely se v odlehlejších částech Velkých plání a migrovaly společně se stády bizonů. Kvahadiové sice hojně obchodovali s kupci ze Santa Fé, ovšem činili tak pouze prostřednictvím comancheros. Život nablízku bělochům vedl u Penateků k dalekosáhlým změnám. Podle Toho, co mluví s duchy se bizoní stáda přesunula jinam a do nejjižnějších oblastí plání se již nikdy nevrátila. To Penateky donutilo začít lovit rozličnou jinou, stále menší zvěř. Když se i té začalo nedostávat, pustili se do směnného obchodu s bílým mužem nebo zemědělci, jako byli Vičitové nebo Vakoové. V průběhu let se s bělochy setkávali stále častěji, mnohdy i v přátelském duchu. Potraviny si vždycky někde vyloudili a menší předměty denní potřeby nebo ozdoby ukradli. Většina z nich se naučila španělsky, někteří dokonce i anglicky. Zjistili, že oděvy z bavlny nebo vlny v zimě více hřejí a v létě jsou prodyšnější než jejich tradiční kůže. Stejně jako pětice civilizovaných kmenů 101
Gwynne_Říše_letního_měsíce_vnitřek_140x210.indd 101
20.12.2018 9:09:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258036