Q.|Krumpáč.zlom
2.7.2002
16:56
Stránka 95
Deník 2.– Kamarád na stavbě • příběh z Brooklynu na hodinu,“ ujal jsem se slova já. „Nedám vám hodinovou mzdu. Kolik chcete za tohleto a za tu stěnu vzadu, co jste viděli? Tam potřebuji postavit cihlovou zeď.“ Otočil jsem se na Rosťu a chvíli jsme se dohadovali. „Když nám dáš všechno potřebné, nářadí, kromě ručního, lešení, materiál a lidi, když je budeme potřebovat, uděláme to za ... tisíc pět set dolarů.“ Otočil jsem se na Rosťu. Kývl. Zbyšek k nám přistoupil a řekl. „Dobře, dostanete všechno, co potřebujete, kromě ručního nářadí. Lešení mám tady a další přivezu. Začít můžete, kdy chcete.“ „Ve středu.“ „Ve středu.“ středa 27. září 2000 – stucco ... Dnes ráno jsme po domluvě s naším novým šéfem přijeli na známou adresu i s nářadím. Všechny detaily jsme pečlivě probrali, dostali jsme nákres celého průčelí domu i s poznámkami, kde má co být, Zbyšek nám vysvětlil, jak a kde mají být umístěny dekorativní linky vyryté v omítce, a mohli jsme se dát do práce. Včera jsme ještě navštívili Davida a Pištu, kluky od Afričana, abychom se u nich poradili, jak se vlastně celá ta venkovní omítka dělá. „Protože je třívrstvá, na první vrstvu se použije čistý portlandský cement s hrubším, neprosátým pískem, druhá se dělá již z cementu s vápnem a neprosátého písku a třetí z prosátého, jemného materiálu s cementem jako ve druhém případě“, radil nám Pišta. Takto vyzbrojeni vědomostmi jsme se směle dali do práce. Nejdříve jsme postavili lešení, několik hodin nám trvalo, jen než jsme našli všechny jeho potřebné součásti, zejména malé „banány“ mezi jednotlivá patra konstrukce. Abychom dosáhli vrcholu stavby, museli jsme vztyčit pět pater železa a dřeva. Již třetí poschodí se znatelně vychylovalo, protože lešení mělo pouze úzkou základnu, přibližně dva a půl na jeden a půl metru. Každé z pater je vysoké sto osmdesát centimetrů, na vrcholku třetího z nich tedy balancuji ve výšce pět a půl metru nad zemí. Ano, pro leckterého z vás to jistě není nijak dramatický zážitek, já jsem však stál na lešení poprvé, musel jsem postavit ještě další dvě patra, a to tím způsobem, že jsem vylezl na vrchol konstrukce, stoupl si na dvě úzká prkna položená na šířku ramen od sebe, vytáhl jsem železný díl, uchopil jej rukama a umístil na „banány“ zasunuté v nižší části lešení. Totéž se opakovalo i na druhé straně. Konstrukci jsem zajistil ocelovými kříži vpředu i vzadu. Potom položit prkna o patro výše a pokračovat stejně dál. Jenže ne v pěti a půl metru ale o metr osmdesát výš. Když od pobřeží vzdáleného jen nějaké dvě míle začal foukat „pořádně svěží větřík“,
95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257959