kavice a nechat je odpočinout na vnitřních touchpadech a joysticích, kde si mohl psát a Lukat, co srdce ráčilo. Skafandr měl i drobné trysky, které umožňovaly „poletovat“ sem a tam. Sean jich využil na dost dlouhé zkoumání Izzy zvenčí, zkontroloval práci robotů, úpravy provedené na konstrukci a další zajímavosti. Nakonec si našel cestu do přechodové komory na zádi H2, Dinah ho pustila dovnitř a on ji hned obdařil svým hodnocením. Vypadal jako nevýrazný osmatřicetiletý techno-maniak na postgraduálním semináři z fyziky nebo na setkání fanoušků sci-fi. Měl špinavě blond vlasy jako provázky, které se mu zpoceně lepily na lebku, a několikadenní strniště. Na oficiálních fotografiích měl kontaktní čočky, ale dnes si vzal brýle s tlustými skly. Vytáhl jednu paži ze skafandru, pak druhou, následoval zbytek těla, který protáhl velkým otvorem nahoře, kam se nasazovala kulovitá přilba. „Mám problémy vidět to ze zorného úhlu dlouho udržitelného rozvoje,“ připustila Dinah v odpověM. Nahozené návnadě neodolala. „Myslíte?!“ zahalekal. „Provedl snad někdo základní výpočet hmotné rovnováhy konceptu té Oblačné archy?“ Sean pocházel z New Jersey. Nebyla si jistá, co tím míní, a tak zahrála o čas. „Lidé jsou tu hodně stresovaní. Nemusím se to dozvědět jako první.“ „Ani by vám to neřekli,“ zaburácel. „Protože byste hned viděla, že je to hovadina!“ „A co jako?“ zeptala se Ivy, která k nim plula se zaujatým výrazem v obličeji. „A kdo sakra jste?“ Než Sean stihl vysvětlit, kdo sakra je, vyrušil ho, velmi mírně řečeno, příchod stopětaosmdesáticentimetrové amazonky s vyholenou hlavou a výraznými jizvami v obličeji, která k němu mířila napříč H2, jako kdyby ji vystřelili z děla. Tekla ho nabrala ramenem do bránice a přirazila ho ke stěně. Okamžik nato už byla na něm. Popadla ho za nataženou ruku a nasadila mu páku, která vypadala zcela bez šance na obranu. Dinah teM trávila s Teklou dost času, aby věděla, že ovládá sambo, sovětský bojový styl v mnohém podobný jiu-jitsu. Dinah se z čiré zvědavosti podívala na několik videí na YouTube, která ukazovala bojovníky sambo v akci. Ale doteM ji nikdy nenapadlo, že se dá používat i ve stavu beztíže. Sean vstoupil na stanici přes H2, protože modul nabízel na zádi užitečný výběr přechodových komor a dokovacích portů. Ale už nevěděl, že H2 plní i druhou funkci, totiž že slouží jako ubytovna přeživších průzkumníků. Jeho příchod probudil Teklu, která měla právě po směně a spala tam ve spacím pytli. Dinah se pokusila si představit, jak musí toto setkání vypadat z jejího 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257912
pohledu. Seanův přílet nebyl ohlášen. Sama Dinah doopravdy nevěděla, kdy nebo jestli vůbec dorazí, dokud se za jejím okénkem neobjevil Drop Top. Takže z Teklina pohledu byl ten muž vetřelec. A když uslyšela, jak Ivy řekla „A kdo sakra jste?“, došlo jí, že jeho přítomnost na Izzy je naprosto nepovolená. „Ach, to je ale trapné,“ hlesla Dinah. „Vzdávám se! Vzdávám se!“ opakoval Sean. A volnou rukou poklepával Tekle na nohu. „Velitelko, chcete, abych ho zadržela?“ zeptala se Tekla. „Jaké jsou rozkazy?“ „Není nebezpečný,“ vložila se do toho Dinah. „PusL ho, Teklo,“ řekla Ivy. Tekla poněkud zdráhavě uvolnila sevření a dovolila Seanovi volný pohyb. Odplul kousek od ní a dost zmateně si ji měřil. „Seane,“ pronesla Dinah, „s Teklou jste se už seznámil. Ráda bych vám představila Ivy Siao, velitelku stanice. Ivy, pozdrav se se Seanem Probstem.“ „Zdravím, Seane Probste,“ opáčila Ivy a pak pohlédla na Dinah. „Věděla jsi, že má přiletět?“ „Něco jsem zaslechla,“ odpověděla Dinah. „Ale nešlo o nic jistého a nechtěla jsem tě obtěžovat jen nějakou šuškandou. Promiň.“ Ivy zírala na Seana dost dlouho, aby znervózněl. Tekla, vznášející se téměř na dosah, mocně dotvářela nepřátelskou atmosféru, kterou chtěla Ivy, jak ji Dinah podezírala, nastolit. „Nejbližší právní analogie mé zdejší funkce je kapitán lodi,“ podotkla Ivy. „A znáte, Seane, pravidla pro vstup na palubu lodi?“ Sean se zamyslel. „Velitelko Siao,“ řekl, „pokorně a s úctou žádám o svolení vstoupit na palubu vaší lodi.“ „Povolení uděleno,“ odpověděla. „A vítejte na palubě.“ „Děkuji.“ „Ale!“ „Ano?“ „Kdyby se kdokoli ptal, povězte, prosím, že jste nejdřív požádal o povolení, a teprve pak vstoupil na palubu.“ „Moc rád to udělám,“ ujistil ji. „Postupně jistě vznikne nějaké zvykové právo. A pro tuhle stanici i něco jako ústava.“ „Vlastně už na tom pár našich pracuje,“ nabídl smír Sean. „To je milé. Ale prozatím tu nic takového nemáme, a tak musíme být ostražití.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257912
„Je to zaznamenáno,“ přitakal Sean. „Takže,“ změnila téma Ivy, „když jsem vás přerušila, říkal jste něco o hovadině.“ „Velitelko Siao,“ ohradil se Sean, „chovám v nejvyšší úctě to, co jste dokázala, a práci, kterou tu odvádíte.“ „Neslyšela jsi nějaké ale?“ zeptala se Ivy Dinah. „Čekám nějaké ale.“ Sean se zarazil. „Pokračujte,“ vyzvala ho Ivy. Protože nakonec to Sean chtěl přece říct, a tak bude lepší to mít co nejdřív za sebou.
Předestřel to od základů na tabuli v Banánu. Začínal s Ciolkovského rovnicí, jednoduchým exponenciálním výpočtem, pak došel k pár prostým předběžným výpočtům, a ty rozvinul v neprůstřelný důkaz, že je Oblačná archa hovadina. Nebo alespoň bude hovadina, dokud on, Sean Probst, neupozorní na problémy, kterých si všiml. Problémy, které dokáže zvládnout jen on sám. Dinah napadlo, jestli je Sean skutečně ještě tak bohatý. Bohatí lidé už nehromadili majetek ve zlatě. Seanovo bohatství byly akcie – většinou akcie jeho vlastních společností. Od vyhlášení u Kráterového jezera nesledovala akciový trh, ale doslechla se, že se ani tak nezhroutil, jako spíš přestal existovat. Pojem vlastnictví akcií jako takový už nic neznamenal, alespoň pokud jste si tak chtěli zabezpečit svůj majetek. Nicméně složky určené k prosazování práva jako policie, vládní agentury a podobně stále existovaly a dál udržovaly pořádek. A zákon stanovoval, že Sean díky svému majoritnímu vlastnictví Ardžunský výzkum stále kontroluje. A setrvalé dobré vztahy s ostatními vesmírnými společnostmi stačily k tomu, aby vstoupil na Izzy. A to se dalo také považovat za bohatství. Když si uspořádala myšlenky, soustředila se opět na to, co Sean říká. „Oblačná archa jako rozdělený roj: dobře. Chápu. To podepíšu. Je to mnohem bezpečnější než uložit všechna naše vejce do jednoho košíku. Proč je to bezpečnější? Archalety mohou uhýbat před letícími kameny. Další výhody? Mohou se párovat a vytvářet bolasy, otáčet se kolem sebe a vyrábět simulovanou gravitaci. Udržují lidi zdravější a šLastnější. Jak toho docílí? Přiblíží se a spojí se lany. A co se stane, když budou chtít zrušit bolas a osamostatnit se? Povolí lana a odlétnou opačnými směry, dokud nepoužijí motorů k zastavení odstředivé síly. A co mají všechny ty aktivity společného?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257912