Výraz jeho tváře říkal, že pohodlnější bych to měl v popelnici. „My tomu tady říkáme A-špajz,“ řekl suše. „A slečna Petinská? Vy bydlíte…“ „Crowne Plaza.“ „Hezký.“ Dělal si poznámky a já zatím uvažoval, co je tak špatného na A-Staru, kromě toho, že je tam lacino a má nešJastné jméno. Zatím jsem se tam neubytoval. „Nevím, jaký máte plány,“ prohlásil koroner a mluvil k nám oběma, když si přestal zapisovat do poznámkového bloku, „ale kdybyste se mohli držet příštích asi čtyřiadvacet hodin někde poblíž, budu pro vás možná něco mít.“ „Potřebuji se podívat co nejdřív na trosky,“ dožadovala se Petinská u Grubba. „Ještě dnes.“ „No, to asi půjde, hádám, ale jen pokavaB se mi podaří sehnat vám nějakou dopravu.“ Grubb se poškrábal ukazováčkem na špičce nosu. „Vyhodím vás u vašich hotelů, jestli chcete, a zavolám pozdějc.“ „Tak dobře,“ souhlasila Petinská. Procházela své poznámky. „Hm… Clock. Je to křestní jméno, nebo příjmení? Pro záznam.“ „Ani jedno. Říkáme mu Clock – Hodinky – protože má jednu ruku kratší než druhou.“ Já se usmál. Petinská se zamračila. „Stalo se to před pěti nebo šesti rokama,“ pokračoval Grubb. „Zahákl něco velkýho. Překvapilo ho to. Zamotal se do vlasce. A pak už akorát viděl svý prsty na palubě.“ Všichni jsme se vrátili na molo, až na Clocka a jeho parJáka, kteří oba zmizeli v kormidelní budce. Neoznačené skříňové nákladní auto řízené patology Jima Hunta se pomalu otočilo o sto osmdesát stupňů a odjelo k rybí tržnici. Sledovalo jeden z policejních vozů. Detektiv inspektor nás zavezl do příslušných hotelů a cestou nám poskytl historii města v kostce. Vysvětlil nám, že v únoru 1942 se tady objevilo totéž Císařské japonské loBstvo, co roztřískalo Pearl Harbor, a shodilo na Darwin víc bomb než na 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257911
Pearl. Vyprávění se svezlo s historkou, jak na Štědrý den roku 1974 dorazila vichřice nazvaná Tracy a srovnala město se zemí. „Darwin je jako bradavice,“ prohlásil, když po rozbitém asfaltu zajížděl před A-Star. „Vytrhnete ji a ona zase vyskočí, větší a lepší. No, jste doma, pane Coopere.“ Z ulice vypadal můj hotel jako staromódní třípatrový motel, takový ten s nízkými stropy, rachotící klimatizací a plísní ve sprchovém koutě. Petinská se na sedadle spolujezdce otočila a oblažila mě pokusem o úsměv. Pak se otočila zpět, nepochybně dychtila být už na cestě do nepochybně čtyřhvězdičkové země Crowne Plaza. Vystoupil jsem z auta a ze zadního sedadla si vzal svou tašku. Grubb mi ze svého otevřeného okénka neurčitě zamával a jeho vozidlo se pomalu dalo do pohybu, pod koly mu křupal drcený štěrk. Došel jsem na recepci, kde za pultem seděl neoholený starší muž v kraJasech a horním dílu od pyžama. Pojídal opečený sendvič a koukal na psí závody. V popelníku z půlky škeble doutnala cigareta. Ignoroval mě do konce závodu a pak v tom pokračoval. „Máte minutku, Macu?“ řekl jsem nakonec. „Jojo, jasňačka,“ odpověděl. „Mám tu zamluvený pokoj.“ „Kuřák? Nekuřák?“ „Nekuřák.“ „Jméno,“ otočil se od televize k obrazovce počítače. Poskytl jsem mu své obvyklé detaily a kreditní kartu a vyplnil obvyklý formulář. Na oplátku mi dal starý, mosazný klíč, provázkem spojený s kusem špinavé překližky, do které bylo pájkou vypálené číslo pokoje. Pokoj jsem našel v druhém patře hlavního křídla obráceného do ulice. Uvnitř mě přivítala dvě úzká lůžka, starobylá televize, stará lednice s motorem, který žvýkal vlastní ložiska, a zápach někde mezi kuličkami proti molům a starou matrací. Odhlásil jsem se.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257911
* * * Když jsem mířil na terasu s bazénem v desátém patře, viděl jsem Timorské moře, smaragdově se třpytící pod tropickou modrou oblohou. Otevřel jsem dveře a příslušník hotelového personálu se mě zeptal, které lehátko chci obsadit, a dotázal se taky na má přání, co se nápojů týče. Tak tohle bylo lepší. Vybral jsem si volné lehátko vedle upravené blondýny ve stříbrných bikinách, ležící na břiše. Četla nějakou zprávu rozloženou na dlaždicích na podlaze. Jednu hladkou nohu měla ohnutou do pravého úhlu a chodidlem kreslila líné kroužky ve vzduchu nad svým zadkem. „Prosím heineken,“ objednal jsem si. „Moment,“ změnil jsem názor. „Jaké pivo je nejoblíbenější v Darwinu? Cokoliv, co tady pijete, jedno si dám.“ Řekl jsem si, že když už jsem na opačném konci světa, měl bych využít příležitosti a nasát trochu místní kultury. Australské pivo – alespoň podle Australanů – má být nejlepší na světě. Chlapík se mě zeptal na číslo pokoje a upaloval dozadu k baru. „Coopere…?“ Upravená blondýna ve stříbrných bikinách zavřela složku, překulila se a převtělila v Petinskou. „Ahoj.“ Byl jsem stejně překvapený jako ona – možná víc. „Co tady děláte?“ zeptala se a posadila. „A co A-Star?“ Rychle na sebe hodila koupací plášJ s logem Plaza na kapsičce, jako kdybych ji přistihl nahou. „Nebydlíte náhodou tam?“ „Už ne.“ „Proč ne?“ zeptala se, zřejmě znechucená. „Protože se mi Darwin líbí a chci, aby to tak zůstalo.“ Lehl jsem si na záda a zavřel oči. Cítil jsem, jak mi sluneční teplo zalévá kůži. Z rozmrzelého postoje Petinské jsem usoudil, že jsem podle ní vetřelec, který proniká do jejího soukromého prostoru. Počkal jsem minutu, než jsem otevřel oko a přistihl ji, jak na mě zírá – nebo, lépe řečeno, na mé jizvy. Náhle se otočila a začala si nervózně sbírat své věci. Chystala se odejít. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257911